Naše životy...

Ať už v úvahách o filosofii, kosmologii nebo nějakém náboženství se objevuje, že naše životy pokud nejsou jen iluze, jsou jakési spojité nádoby.

V jedné je náš mentální svět a v druhé fyzický. Problém světů je v tom, že není často možné najít mezi nimy rovnováhu.

Naše tužby nejsou vyslyšeny. On je lidský chtíč prý nekonečný, ale není to tak úplně pravda. Prý i opice při nekonečném počtu pokusů vytuká Hamleta a stejně tak při nekonečném oslovení lidí, byť je jejich počet konečný dojdeme stejně jako v tom případě k vyslyšeni našich tužeb.

Problém je že pokud jsem chtěl mít X znamosti na uspokojení nebo na hraní nějaké role nejsme si zcela jistý jestli se to časem nezmění.

Já totiž ani nevím jestli tu budu zítra nebo za deset let, ale co vím jistě, že registrace na amatéry nebo jakýkoliv jiný web mi nedá nekonečné pokusů oslovit tu správnou ženu/ženy nebo napsat ten nejlepší blog.

A tak musíme všichni ať chceme nebo ne žít v zivote s myšlenkou, že mohlo být něco lépe. Problém je, že asi ani nejlepší ráda nebo informace není samospasná. Těžko říci jak bych mohl dosahnout lepšího života, byť třeba v seriálu Smolíkovi na to existovala odpověď :"Proč já nešťastná si nevzala Pištu Hufnágla" nebo v jiné vesmírné Oddyse byl smysl číslo:"42".

A to je skutečný důkaz, že neexistuje nic jako 100 % odpověď na životni situaci či jeho smysl. Musíme tak akceptovat, že neexistuje zaručený recept ani na spojeni mozku s pohlavním orgánem, natož na s čemkoliv jiným...

Ano trápí nás to a vzhledem k demenci autora je to dalších ztracených 5-10 minut pro mozek či penis, ale co kdyby dnes už vytukal sexuálního Casanovu, který by musel odmítat ženy pro žaluda co mu z sexuálních pohnutků díky jeho mozku zfialověl jako malina?