Doma mě vždy učili, že na vzhledu nezáleží, že je důležitější, jaký je člověk "uvnitř." Jestli je hodný, spolehlivý, laskavý, atd. Souhlasím s tím, ale jen do určité míry. Jenže to na první pohled poznat nejde.
Když potkám ženu, tak první co mě zaujme, je jak vypadá, jakou má tvář a úsměv. Podle toho se pak člověk rozhoduje, zda se mu líbí nebo nelíbí a zda ji chce poznat víc.
Přece pokud potkám někoho, kdo se mi nelíbí, nemám motivaci ho dal poznávat, i kdyby povahově byla "svatá."
Všechny ženy jsou pěkné, jen každá jiným způsobem a pro někoho jiného. Ta, co se líbí jednomu, se nemusí líbit druhému a naopak...
Myslím, že nikdo z nás nebude chtít žít s někým, kdo se mu vzhledově nelíbí i když povahově je skvělý (jenže pokud se nám nelíbí vzhledově, tak povahu nezjistíme). Vždy tam musí být aspoň nějaká fyzická přitažlivost.
Život je o kompromisech, takže buď slevíme ze svých požadavků na vzhled nebo na povahu.
Takže za mě, na vzhledu nezáleží akorát slepému (nic proti nim). Ale jinak si myslím, že vzhled je důležitý a i když si to třeba nepřipouštíme, tak nás vzhled protějšku zajímá...