Chvilka večerní poezie

Nejsi má, ale já vím že máš být
Karta říká, že musí něco zemřít v nás
Poté teprve zrodí se, teprve poté bude žít
Spojení, kterému nevěříš i když ho máš
Někdy se zrcadlo tříští, aby rámem dalo se projít dál
Někdy zkoušky příští, dají šanci abys neprohrál
Můžeš se pořezat o ty střepy
Krvácet, křičet a stárnout
Jsou to někdy bouře a střety
Z ran se ale jizvy stanou
Ted už víš že máš na vybranou
Minuty, hodiny roky
Třeba desetiletí budu čekat
Než zmizí ty bloky
Než přestaneš se lekat
Znám tvé staré kouzlo a vím že se mění
Právě proto poznávat tě.
Je jako nové probuzení.
Jsem rád že jsi jiná než včera
Protože co víš dnes
Včera jsi nevěděla
Co budeš vědět zítra
To ani by jsi si nepomyslela.