Shromáždění

Čas od času mě baví udělat něco netradičního, extrémního, praštěného, prostě na hraně. A nemyslím tím nutně hranu s kontextem tohoto webu, před více než rokem postačilo třeba navštívit zážitkové setkání se strašidly, chápejte herci, či mám za sebou třeba návštěvu swingers pláže, hřbitov s údajně nejtemnější energií u nás a opravdu mnoho dalšího.

Pro jednou jsem se rozhodl zkusit si pořadatele a něco bizardního udělat, upozornit na něco, co mě občas štve. Už třetí měsíc si dopisuji s magistrátem, městskou policí, státní policií a právníky, zda to legální je či není. Přečetl jsem několik zákonů, mnoho judikatur správního, nejvyššího i ústavního soudu a několik diplomových prací a snažil se svou misi napasovat na různá rozhodnutí. Jeden magistrát s tím nemá problém, druhý mi to nedoporučuje, jeden policista se k tomu raději nevyjadřuje, druhý si není jistý a upozorní mě na paragrafy, které jsem již tisíckrát četl a třetí mi, kdo ví proč, cituje zákony o nedobrovolném styku a troufnu si tvrdit, že je neporuším. Ve hře je vedle veřejného pohoršení i výtržnictví a exhibicionismus. A to nechci běhat nikde nahatý, tedy skoro ne, technicky ne. Kde jaká puberťačka ukazuje v létě větší procento těla, než plánuji já. Malinko mě však děsí mediálně a hlavně v právním světě známý případ, kdy týpka v bederní roušce na své vlastní zahradě odsoudili za pohoršení, když jednou z podmínek pohoršení je „veřejnost“, což by zahrada, na kterou není z ulice vidět, být neměla, nebo když u nás v Uherském Hradišti usvědčili školáky z přestupku, když předstírali orální sex v parku se sochou. To jsou pak taková rozhodnutí, která nejen mě, ale i právníkům a autorům různých právních knih a prací do hlavy prostě nejdou a jen utvrzují výroky mnoha právníků o tom, že soudy jsou nevyzpytatelné. Pokud to vyjde a nenajde se někdo, kdo by mi napsal, že poruším zákon a nějak si to zdůvodnil, tak v květnu se o mém shromáždění za rovnost pohlaví možná někde dočtete.