Natržené punčocháče

Dopoledne mi volala lékařka, co prý se mnou je a proč jsem se neuráčila přijít na kontrolu. Vynadala mi, že jsem hlava děravá, že jí dělám v systému pěkný bordel a objednala mě na příští měsíc.
Jsem už stará holka a tak snad mám na nějaké ty paměťové výpadky nárok, ne..? Navíc to, že jsem zapomněla, vlastně znamená, že nemám žádné potíže a nic mě netrápí. Pro jistotu jsem si ovšem uvařila urologický čaj a u popíjení se ponořila do vzpomínek na událost, která se odehrála před XXL lety.
Tehdy se ještě MDŽ slavil kolektivně. Ženy, dívky a soudružky z podniku či úřadu se vehnaly do nějakého velkého prostoru a tam se jim pochlebovalo a podlézalo, jakéže jsou úžasné, skvělé, krásné a tak nenahraditelné, že by se bez nich kola průmyslu nadobro zastavila.
V našem případě šlo o Závodní klub ROH. Mě by ani nenapadlo tam jít, vždyť jsem byla jen obyčejná brigádnice studentka. I když nějaké ty ženské zbraně jsem už měla, v hlavě byla pořád ještě trdlo, žena rozhodně ne. Ale kamarádky, holky z výdejny, řekly… „Seš naša, tak s nama pudeš !“ Poslouchat se musí.
Tolik bab pohromadě, jsem do té doby viděla snad jen na spartakiádě. Byly jsme pěkně roztříděné, v jedné části sálu pospolu dámy z kanceláří, v další, těch bylo nejvíc, mechaničky. Mechanická dílna bývala v prvním patře, nosily se tam bílé pláště a frňáky nahoru. Třetí skupina jsme byly my, takové ty špindíry v montérkách.... soustružnice, dělnice, skladnice a poklízečky.
Ředitel pronesl tu soudružskou chválu a obdiv, na to se připilo Sovětskoe Igristoe a pak už se nám servíroval smažený řízek s bramborovým salátem.
Zatímco ostatní pracovnice po jídle srkaly kafíčko a zobaly dortíky, na našich stolech se objevila vodka, fernet, pivo a rum. Za chvíli se odtamtud linul hluk a hlasitý smích a já byla ráda, že mezi tyhle baby patřím.
Dorazil trochu legrační šraml a spustil takové to umcaca umcaca. Pánové z vedení vyvedli některé soudružky na parket, ostatní ženy si musely vystačit samy… dámská volenka byla opravdu dámská.
Ve fabrice padla a tak se začali trousit tihleti normální mužové, ovšem i přesto... ženská přesilovka byla stále velká. Se stoupajícím množstvím vypitého alkoholu se atmosféra uvolnila, zábrany padaly a malý bar byl v trvalém obležení. Muzikanti změnili žánr a hráli tehdejší modernu. Na potřetí hrané Holky z naší školky jsem i já šla do kola, jenže ti hudebníci byli zřejmě z těch všech bab poněkud rozhození a tak se stalo, že po té rychlé odrhovačce zahráli ploužák. Na parketu to prořídlo, já se také šla posadit, ale někdo mě chytil za ruku. Otočím se a tam jedna starší holka, kterou jsem znala od vidění a věděla jen to, že pracuje v účtárně. Měla hezké velké oči, smála se a povídá… „Zatancujeme si spolu, ne?“ Nezdálo se, že by mně chtěla tu ruku pustit, tak jsem jen pokrčila rameny a nepokoušela se odporovat.
U tance jsem přemýšlela, proč za mnou vůbec přišla… bylo to celé divné, nikdy jsme se spolu nebavily, dokonce snad ani nepozdravily.
Myslela jsem, že to bude jen jeden taneček, ale zahráli ještě jednu pomalou. Byla to tahleta… Žetém. To byla taková ta písnička, která, když se poslouchala, tak se u toho myslelo na soulož anebo se u ní rovnou souložilo.
Se slečnou jsme k sobě přilepily jako faktura ke kopíráku. Cítila jsem, že voní fáčkem, vůní, kterou jsem tehdy měla moc ráda a také ji používala. Hudba dohrála, ona mě už zase chytila za ruku a táhla kamsi do útrob baráku….
Byla to místnost plná židlí, naskládaných jedna přes druhou. Zavřela dveře a hned mi dala pusu. Panečku….to ale byla pusa..! Né, jako když jsme se líbaly s Olinou z páté cé, protože přece všecky holky si už daly pusu s klukem, jen my dvě pořád nic a tak jsme se domluvily, že se budeme líbat spolu, abychom věděly, jaké to je a mohly pak říkat, že jsme si s klukem už pusu daly a nemusely si tak úplně vymýšlet. Tahle ta pusa byla jako od Francouzky…! A nezůstalo jen u ní… než jsem se vzpamatovala, rozepnula mi všechny knoflíčky u halenky. A teď… ty moje kozy v podprsence, když uviděla, tak ty její oči, jak se rozšířily, byly ještě krásnější. Já měla novou, takovou lepšejší, co se rozepínala vepředu, a to, když zmerčila, udělala cvrnk…. šprnda se rozlítla a prsa vylítla rovnou do jejích dlaní. Já si v té době už byla vědoma těhletěch svých předností, ale že s nimi dokážu rozhodit i takovou hezkou okatou jsem nečekala. Jen jsem začala mít obavy, aby se to nestočilo do nějakého trapasu. Napadlo mě totiž, že třeba také čeká něco podobného, tak jsem si sáhla na ty její a tedy, ne, že by žádná prsa neměla, to fakt ne, ale zatímco ona měla ruce plné a přetékající, já ve svých měla místo na dvoje další. A to jsem ji ochmatávala přes šaty.
Ale nebyl čas se tím nějak zabývat, protože ona řešila něco úplně jiného a už vůbec ne svoje malá prsa. Rozepnula mně rifle a rukou vklouzla za kalhotky. Šmátrala a šmátrala, až se prošmátrala do Míšiny pokladničky. To už jsem nemohla nechat jen tak, vyhrnula ji šaty a vydala se do houští hledat nějakou tu její studánku. Že jsem jí u toho natrhla punčocháče…? Pcha...!
A tak… pod vlivem rumového úplňku, v kumbálu plném harampádí, s ženskou, o které jsem nevěděla, ani jak se vlastně jmenuje, s rukou v její kundě a zakousnutá do té nejkrásnější hlavy na světě, jsem vstoupila do sedmého nebe.
Podobných nanebevstoupení se tam událo více. Nad většinou Pán Bůh přimhouřil oko. Na nás dvě se určitě hodně mračil.
Suchar….