Žalud vs. ořech

Je opravdu hodně vzácné, abych se zasmál tak, až by mi tekly slzy. A přesně to se mi dnes stalo.

Máme v práci novou kolegyni, mladou, hezkou holku, čerstvě po škole, která dělá asistentku mému šéfovi, ale i my přímí podřízení mého šéfa ji můžeme úkolovat. A protože se asi docela nudí, jsme čím dál víc tlačeni do toho, abychom jí „něco vymysleli“. Na houby je, že má vystudovaný obor naprosto nezapadající do výrobního programu naší firmy.

Potřeboval jsem nechat koupit jeden nástavec, říká se tomu slangově ořech. Jde o takový malý nástrčný klíč na matice, dává se například na ráčnu, v našel případě na momentový klíč, tím vás zatěžovat nebudu, prostě měla zkusit najít ořech nějaké velikosti a hlavně nadstandardní délky. Našel jsem jí na netu normální velikost, aby zhruba věděla, co chci a řekl jsem, že kdyby něco, ať se staví ve výrobě, že tam řeším nějaký softwarový problém a kdyby chtěla ten ořech vidět naživo, že ho tam chlapi mají.

Půl hodinky jí nebylo a já na ni dočista zapomněl. Ten den byl takový hektický. Najednou tam přijde, ve výrobě podezřelé ticho, bylo jasné, kdo přišel, byť jsem byl zády ke dveřím. Jediná holka pod 45 let ve firmě a ještě hezká, navíc do výroby nechodí, zůstává s námi v kanceláři, takže je tam, řekněme, neokoukaná. Já myšlenkami jinde jsem se otočil a zeptal se, co potřebuje. V ten moment mi prostě vypadlo, že jsem jí dával nějaký úkol. Pronesla naprosto dokonalou větu: „Já bych chtěla vidět ten tvůj žalud.“ Jestli tam bylo do té doby ticho, od této chvíle totální. Já zrudnul a první vteřiny netušil, která bije. „Žalud?“ zopakoval jsem opatrně a o něco tišeji. To už i jí došlo, že je něco špatně a vysvětlovala: „Měla jsem najít ten extra dlouhý, ne?“ znejistila. V ten okamžik jsem dostal výbuch smíchu. „Chtěl jsem ořech,“ vyprsknul jsem během nádechu a to už chytli záchvat i ostatní, mimo jiné i ona. „Tonda ti ho ukáže. Tondo, třináctku,“ zavolal jsem a mohla si prohlédnout, co vlastně chci.

Naštěstí to nesla statečně, neurazila se nebo tak něco, ale že nám udělala radost…