Voda

Courám se jarní přírodou, myšlenky trochu hříšné a trochu hořké. Sedám si na dřevěnou lávku přes potok a špičkama palců se dotýkám vody. Brrrr, je to studené! Směju se nahlas a připadám si jako blázen. Nastavuju tvář jarnímu slunci a napadá mě, jak šílené by bylo do toho potoka vlézt.
Nakonec to udělám.
Odhazuji svršky a vystavuji chvíli svou nahotu lesu. Jestli mě z toho lesa někdo pozoruje, je mi celkem fuk. Však ty myšlenky byly i hříšné. A pak se hecnu a vlezu do vody.
I když jsem zpět na břehu rychlostí blesku... hořké myšlenky zmizely a ty hříšné nahradily vzletně hříšné.
Asi se začnu otužovat.