Kalhoty s velkými kapsami

Mám kalhoty lacláče s velkými kapsami po stranách. V nich kružítko a gumu, kousek pravítka a klubíčko bavlny, jehlice na štrikování a knížečku se vzory, obrázek s palmou a sichrhajsku, rozcucané lízátko ve staniolu a známku na dopis, kamínek pro štěstí a mušličku od Jonského moře, řasenku a kousek zeleného sklíčka, prasklé zrcátko a zašmodrchanou gumičku do vlasů.

Ty moje kalhoty s velkými kapsami po stranách mají i velkou kapsu na laclu, který mám na prsou. Je tak velká, že mi končí pod prsy. Dávám si do ní věci, které jsou mi drahé.
Papírky s básněmi, které dávno umím nazpaměť, prstýnek z lásky se čtyřlístkem, rudé srdce vystřižené ze čtvrtky, krabičku se sny a trezor se vzpomínkami.
A taky kouzelný dopis plný lásky, který je tak plný, že přetéká a mám z té rozlité lásky velkou skvrnu na prsou i pod nimi. Ale to kouzlo funguje jen když na mě myslí osoba, která mi dopis poslala.

Pokaždé, když se ráno probudím, chvíli mžourám a pak vstanu. Rychle se doběhnu vyčůrat a pak si obléknu na holé tělo ty moje krásné lacláče s velkými kapsami po stranách a jednou velkou kapsou na laclu, který mám na prsou a která je tak velká, že končí až pod prsy, a jdu se bosky brouzdat ranní rosou.
Jak se tak šourám orosenou trávou, dojdu až k jezírku. Jeho voda je krásně zelenomodře čirá. U břehu si opatrně rozepnu kšandy laclu a nechám ze sebe sjet ty moje krásné kalhoty s laclem a velkými kapsami po stranách.
Pak udělám pár kroků a rázem jsem po kotníky ve vodě. Další krůčky a hladina jezírka mě obepíná čím dál výš. Už cítím, jak mi voda, která je ostrá jako břitva, pohlcuje lůno, jak mi pohlcuje zadek a její jehličky se mi do něj zařezávají.
Další krůčky a už jsem skoro ponořená v té chladivě řezavé lázni. Pak se odrážím a splývám s věčností a pomalu se propadám do prostoročasu. Už nejsem já, už není voda. Jsem součastí něčeho velkého a to něco velké všechno přesahuje.
Když se vrátím z časové díry, doplavu ke břehu, abych se vrátila do svého života. Jsem krásně odpočatá a uvolněná, přestože mám tělo pokryté husinou. Po mém těle si hledají kapky vody cestu k zemi . Občas se nějaká zasekne na hrotu prsu a čeká, až se s ní spojí druhá a ona tím ztěžkne a začne padat k zemi.
Párkrát poskočím na místě, abych ze sebe setřásla většinu kapek a pak si obléknu své lacláče s velkými kapsami po stranách a jednou velkou kouzelnou na laclu, který mám na prsou, a která ta je tak velká, že končí až pod prsy.

Po cestě zpátky domů se mi u velké kapsy na laclu začíná dělat mokrá skvrna. A je každou chvíli větší a větší. Už je tak velká, že jí nemám jen na prsou, ale i na břiše a stále se rozšiřuje.
Ze samé radosti začínám dělat hvězdy a metat kotrmelce. Jedna hvězda, druhá hvězda, kotrmelec, kotrmelec a zase hvězda.
Postupně ztrácím vše co mám v bočních kapsách. Sklíčko i sichrhajsku, lízátko i zašmodrchanou gumičku, řasenku i mušličku od Jónského moře.
Ale co, nic se neděje. Moje nejcennější věci mám ve velké kapse na laclu, který mám na prsou. Chci je mít blízko srdci.
Dopis přetékající láskou, papírky s básněmi, které znám už dávno zpaměti, prstýnek z lásky, krabičku se sny i trezor se vzpomínkami.