jak jsme objevili sebe

Když jsme se se ženou potkali, začali jsme spolu sexuálně žít, sladili jsme nějak naše sexuální touhy, tedy ty, které jsme chtěli před druhým přiznat a které nám přišly vhodné spolusdílení.

Žena byla nezkušená, já žádný dravec, takže vlastně nebylo toho moc, co by se dalo nazvat nějakým vybočením z běžných praktik, klasické polohy při milování, orál, nic, čím bych někoho ohromil. Ale nestěžuju si, tím že jsme se milovali často, tak i tím to bylo krásné. necítili jsme tenkrát potřebu nějak měnit nějaké zaběhnuté postupy.

Vydrželo nám to dlouho, frekvence sexu se malinko snížila, ale nebylo to nic hrozného, tak že po šesti letech se nám narodilo první dítě a za dva roky další.

A pak nastala změna, přišly větší a delší přestávky, kdy nebyl čas a chuť na milování, až nastal okamžik, kdy sex mezi námi byl jen se změnou ročního období, což u třicetileté, krásné, zdravé ženy je zvláštní. Hledal jsem chybu ve mně, v ženě, ale hlavně jsem věděl, že změna musí nastat, Cítil jsem, že pokud neudělám něco, co zájem, chuť znovu nenastartuje, pokud nějak znovu nezažehnu zájem o sebe u ženy, tak časem se to může změnit a nějaký jiný obšoustník přijde a svede mi ji,

Riskoval jsem, to ano, ale udělal jsem doma dusno, tlačil jsem na ženu, že musíme něco podniknout, že takhle se mi to nelíbí.

Začali jsme mluvit, nejdřív to nešlo, neuměli jsme si říct, co se nám líbí, nelíbí, ať ve vztahu, tak v sexu. Věděl jsem o mladistvé představě ženy dívat se na jiný milující se pár, a protože než něco podniknu, tak si myšlenky nechám projít hlavou, nějak jsem si s tou myšlenkou pohrával, až jsem to navrhnul, že to podnikneme. Bylo to asi vynucené rozhodnutí, ze strany ženy šlo o to udělat něco podle mě, nevěřila, že to k něčemu bude, ale cítila, že jsem v koncích, že mě náš způsob života, komunikace, trápí, a tak se mi podvolila.

Našli jsme pár, který nám slíbil sex vedle sebe, bez dotyků, jen se dívat. Už to byl neskutečný úkrok z její bezpečné zóny, ale pro klid doma si řekla, že to vydrží

Když jsme se s druhým párem sešli, nejdříve opravdu vše probíhalo, jak bylo domluveno, bez dotyků, jen sex vedle sebe. No v jeden moment se to stalo, možná náhodou, možná záměrně, ale ten druhý muž se mé ženy dotkl, jakoby ji nedopatřením pohladil. Tím, že jsme se milovali, vnímal jsem pocity své ženy opravdu z blízka, tak ten moment toho dotyku jsem zaregistroval, jako by ji projel blesk, naprosté ohromení. Ten moment si budu pamatovat, tolik vzrušení najednou .

Pak nastalo ale něco, co jde nazvat jako vystřízlivění. Ne já, ale žena, ta měla najednou pocit, že tohle se nemělo stát, že ten pocit nemůže být tak krásný, že ji budu nenávidět, protože je špatná, že se ji líbí dotyk jiného muže než jen ode mně.

Tenkrát jsem netušil, proč, ale mi se ten pocit líbil, to vzrušení u ženy. A tak jsme si poprvé v klidu dokázali popovídat o svých pocitech, o svých přáních, začali jsme nastavovat pravidla, co jsme cítili, kam až jsme schopni zajít. Museli jsme si popovídat, jestli jsme schopni se dívat, když ten druhý se bude vedle milovat s jiným a bude se mu to líbit. Nastalo několik večerů, kdy místo milování, nebo před milováním, jsme si povídali, co vše by mohlo nastat, co by se nám i mohlo líbit a co by pro někoho z nás bylo už příliš.

Ale najednou to šlo, ŘÍCT SI, tohle chci, tohle se mi líbí, tohle ne, a to nejen ve vztahu k jiným, ale hlavně k sobě, mezi sebou.

S tímhle jsem si uvědomil, že můžeme postoupit o stupínek výš a podniknout setkání s jiným párem i s výměnou partnerů.