Ony. Epilog

Protože se mě spousta z vás ptá, jak to vlastně bylo, kápnu teda božskou,zbytek si chytrý domyslí.

Před šesti lety jsem se tady potkala s mužem, který se něčím vymykal oproti ostatním, kteří mi tu píší. Měl prostě obrovské charisma, chlapů jsem měla do té doby mraky, různých věkových kategorií, ale toto byl fakt vzácný přírodní úkaz.Nestydím se za to, začátky byly na placeném sexu,ale postupně začalo vznikat mezi námi něco, čemu se říká přátelství a důvěra. To jsou právě ty cenné hodnoty, které se jaksi nedají koupit, Vše bylo sluncem zalité, dokud se neobjevila ona.Ta druhá.

A bylo vybíleno. Já, od přírody rivalka, jsem z toho nedělala vědu, takže jsme se s ním scházely obě dvě někdy i v jeden stejný den,aniž bychom to věděly, to se pak jednou prostě nechtěně provařilo a radost z toho neměl fakt ani jeden z nás TŘÍ.

Tak to trvalo asi 4 roky, sem tam nějaká sms popichovačka, kdž se objevila nová galerie z přírody, přitom já jich měla proti ní daleko víc.

Pořád šlo o nevinnou legraci, než nastal ten osudnej rok 2021, rok kdy řádil covid se všemi nesmyslnými zákazy a tak tomu osud chtěl, že jsem makala skoro dva roky doma na home office. To byla parádička, kromě pár domácích povinností fůra volného času k tomu suprové provize a miláček skoro pořád v dosahu.

Až teď si uvědomuji, jak zlaté časy to byly. Zatímco ostatní na covid nadávali, když to někdo uměl chytřeji obejít docela solidně si užil, ve všech směrech. A to ani nejsem ani očkovaná, to byl pranýř, díky nechci.
Blížil se podzim a já žila ve sladké nevědomosti. Až jednoho dne vynechal menses, který chodil pravidelně každý měsíc, že by se podle něj daly nařídit i hodinky.Někde asi bude chyba. Začala jsem se nervovat a čím víc jsem byla nervní, tím jsem to samozřejmě oddalovala. Jako já si umím pomoct pila jsem denně hektolitry šalvěje, na opožděnou menstruaci, na tu je spoleh, ale tentokrát mě zklamala, bylo toho fakt dost, málem jse m se tím odvarem přiotrávila, zkusila jsem i víno a 1000x denne sedy lehy až jsem měla křeče v břiše, a nic. Začala se mi do hlavy pomalu vtírat myšlenka, pane Bože já jsem snad těhotná, v padesáti! To ani nemůžu nikomu říct!

Podotýkám, že s NIKÝM JINÝM JSEM SE v té době ten rok NESCHÁZELA , a také jsme se vždy chránili.
Dala jsem si slib, že dokud to nedostanu do 14 dnů po termínu, zajdu si na gyndu, at mám jasno.
Za těch 14 dnů se ze mě málem stal fakt adept pro Chocholouška, děsil me věk a co budu dělat.Zhuntovala jsem doktorku po tel že je to nutné, akutní a že mě prostě vzít musí.
V čekárně jsem hrůzou málem omdlela.

Lékařce se 40 letou praxí v porodnictví jsem nesměle cosi naznačila a hup na kozu.
Prohlídka skončila a doktorka se nijak nevyjádřila a trubka od vysavače zvaná ultrazvuk taky mluvit neumí.
Když už ticho trvalo deset minut doktorka cosi psala na pc, říkám, tak jak to vidíte a ona se nechápavě zeptá A CO ???? Já, no jestli je vše ok ? A ona ano vše mít v pořádku, ale JE TO JEŠTĚ VELICE MALÉ PŘIJĎTE ZA MĚSÍC...

To nemyslí vážně!!!! Paní doktorko, mě je ale padesát, rizika atd. A ona Ale já vám teď skutečně nemohu nic říct -máte zvětšenou dělohu a vysoko sliznici- budu to vědět za měsíc, kupte si těhotenský test.

Takže toto bylo asi v pulce září- venku nádherné slunečné teplé počasí, ale to bylo asi tak to jediné co mě těšilo, že můžu někam vypadnout s fotákem a nemyslet na nic. Pikantní na tom je to, že ten den co jsem jela z gyndy jsem měla cestu do zásilkovny, kam mi přesměrovali balíček a normálně na ten směr vůbec nejezdím. A ještě to ráno jsem našla v tramvaji celou krabici s fungl novým Legem :P

Vím, že tam někde má on firmu, a jak si tak jdu zamyšlená po chodníku, zničeho nic vyběhne on ze dveří a já ho nakrásně zasklím :-) Netuší nic.

A do práce jsme od září začali znovu chodit. Na měsíc.

Přemýšlela jsem jak se nezbláznit a scházela se s chlapama, každý den byl někdo jiný, vždyt je to už beztak jedno, stejně jsem těhotná, s některýma to bylo hodně rychlé, super chlapíci uměli to a pobavit nebyla s nimi nuda -52 37 38 a věkově nejmladšímu bylo 21, student sociologie.S tím jsem se vídala tři týdny skoro denně. Vznikly z toho hezké galerie ze Špilasu.

Většinou rychlovky venku v autě, procházka pokec však to znáte jen s tím nejmladším u něho na ubytovně.Propletení jako dva hadi, jak s oblibou říkal.

Prostě každý den byl úplně jiný díky novým zážitkům, stres odpadl a co bylo zvláštní a kupodivu, začínala jsem se těšit. Na neznámo. Strach zmizel úplně.

Měsíc uběhl jako voda a já se dověděla to, co jsem dlouho tušila.


A plynuly další měsíce a najednou tu bylo jaro, zahrada plná tulipánů a vůní a barev a do toho Mia klečící a umouněná od hlíny, ale kominík to není jasný pane.A stříbrná škodovka. A dál už to znáte.


Jo a nebylo tam padesát, ale dvakrát tolik. Moje osobní vrba a hezoun v jednom, náš mladý soused, který vše pozoroval odvedle se tomu směje ještě teď. Celou tu story zná jen jedna osoba mému srdci nejbližší, moje nejvěrnější kamarádka, se kterou se náš vztah dá po těch letech přirovnat k manželství. A teď už ji znáš i Ty....:/