Check-out

Většina vztahů se po čase dostane do zajetých kolejí a nic naplat, pokud s tím někdo něco neudělá, je vztah odsouzen k pomalému umíraní. To se přihodilo i nám. Komunikace ne vždy pomůže, sice oba mluvíme stejným jazykem, ale stejně se to nějako míjelo. Jenže já tohle nechtěla nechat umřít, na to to bylo příliš dobré. A když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi… poslala jsem svému milému zprávu: kdyby sis se mnou mohl dělat cokoliv dle tvé fantazie, co nebolí a nezahrnuje zvířátka, využil bys toho? Následovala vtipná komunikace. Pocítila jsem čerstvý vítr v plachtách, mokro v podpalubí a mohla jsem začít zařizovat.

Už dlouho jsem myslela na jedno ubytování, respektive typ ubytování. Byla to chatka v kempu a byla bezbariérová, jiná k dispozici tenkrát nebyla. Co mě tam velmi zaujalo byla bezbariérová koupelna. Dalo by se v ní tancovat, sprchový kout neměl stěny, vlastně to byla jen ruční sprcha na zdi v rohu té prostorné koupelny, kolem dokola madla, sedátko u sprchy… Přesně tohle ubytování jsem hledala docela dlouho, protože každý ubytovatel má jinou představu o bezbariérovém ubytování :o/ Ale kdo hledá, ten najde (a já najdu vždy… když chci). Dokonce mi ubytovatel vyšel vstříc a souhlasil s pozdějším check-outem druhý den. Paráda!

Sobota. Do kufru jsem hodila všechny hračky a pár dalších nezbytností (ještě že jsou bezbariérové pokoje v přízemí anebo je k dispozici výtah) a vyrazila jsem na místo určení. Jela jsem dřív, abych se stihla aklimatizovat. Na pokoji jsem vybalila kufr, zkontrolovala kluznost dlaždic v koupelně, převlékla se do prádelka, nalila si prosecco, stále ještě vychlazené z domova, usadila se v křesle a… ťukání na dveře.

Dámy a pánové, byla to jízda! jsem chtěla napsat, ale bohužel. Tohle všechno zůstává v říši snů, pro nedostatek zájmu na druhé straně. Mohamed na horu nevylezl. Asi ho bolely nohy nebo měl závratě nebo já nevím. Asi tenhle zážitek čeká na někoho jiného ;o)