Ranní rosa..

No, jaro je definitivně tu.. Šukal bych.. Ráno v posteli jsem si říkal, že bych ještě upustil páru a v tom telefonát na služební mobil, který většina klientů nemá, a pokud ho má, tak je to nějaký historický relikt: Dobrý den, chtěl bych nahlásit poruchu, moje zákaznické čislo je, adresa..
Ano podívám se na to, ozvu se zpět. Otevírám notes, vidím výpadek, volám zpět, chyba je na celé nemovitosti, jedu na firmu beru generála a vyrážím. Za cca 20 minut jsem na lokaci, vcházím do baráku a jdu rovnou k výtahu, abych se dostal do horní rozvodny. Volá mi dohled, že máme výpadek, tak to jenom potvrzuju, že o tom vím a že jsem na cestě, že je to asi napájení. Dohled jenom překvapeně řiká: Aha.. Dojíždím do 16 patra, otevírají se dveře a já už vidím, že dveře technické místnosti jsou otevřené a někdo tam něco dělá. Hrkne ve mě, adrenalin vyskočí a už se chystám, jak někoho pustím vypičovací melodii, co si dovoluje, že v baráku nejdou žádné datové linky.. Ve dveřích stojí chlápek a už na mě volá: Co to tu bydlí za špíny, od včera jim tu nejde výměník a oni to hlásí teprve teď? Jsem mírně přinasraný a říkám: A nebo jsou tu otužilci... Co se děje? Vypadly nám technologie.. Prej jistič.. v tu chvíli mi pípne zpráva, o změně statusu systému a technologie reagují a již fungují. Chvíli se bavíme o tom, že nám to padlo až ráno, zatímco jim už včera, měníme si kontakty a já jedu zpět.
V 14 patře výtah zastavuje a nastupuje slečna, brunetka s hnědýma očima, docela pěkně upravená, krátce po mě sekne mrdavým pohledem, v ručce ždímá ucho kabelky opře se ramenama o kabinu a propne se, prohlížím jí z profilu.. Prohýbá se jako laň, zavře oči a a krásně zamručí jako kočka, povytáhne se jí tričinko nad pupíček a já vidím, jak jí stojí bradavky a jak jí zapadlo bříško. Kalhoty má velký, tak se jí udělá mezera mezi kalhotami a bříškem až jsou vidět chloupky nad pičkou. Je na ostro.. Pozoruju to a v tu chvíli mi začne vařit krev a už cítím to cukání dole. Stojí tam tak opřená, zavřený oči a v tu chvíli si olízne dolní ret a kousne se do něj a já na to koukám jak uchyl a cítím, jak mi nabíhá pan slintavej.. Zívne a mě nenapadne nic jiného, než skřehotavým hlasem říct, dobré ráno .. Podívá se na mě, usměje se jako sluníčko, dojíždíme do do garáží, musím vypadat jak sameček kudlanky s ukousnutou hlavičkou , promnu si ho a jdu si po svým, prohlídnu si jí ze řádu, a jdeme si po svým..