•Pracovní pohovor•

Docela nedávno jsem došla k závěru, že mě má práce již nijak dostatečně nenaplňuje a je potřeba se rozlétnout jiným směrem. Tahle krize na mě přichází celkem pravidelně, ale prostě jsem si řekla teď nebo nikdy. Ukončila jsem aktivní zakázky a ponechala si pouze pasivní příjmy, přeci jen jsem je několik let budovala… Vymazlila jsem si životopis a šla hledat. Tady přišel střet s realitou, protože platové ohodnocení nějak neodpovídalo mým představám a pak ten poměr práce VS. volný čas … No nejsem na to zvyklá, jsem zvyklá být pánem svého času a vyloženě si dělat, kdy chci a co chci, samozřejmě ne na úkor odvedené práce. Ale tady? Mnoho zaměstnavatelů uvádí flexibilní pracovní dobu, ale realita je taková, že od 8.30 nasednete na vlak a když je dobře, tak v pět alou domů. Ale v pořádku, mám co jsem chtěla a ono se něco najde. Konec konců andělská čísla jsou mi nakloněna.

Dnes jsem absolvovala dva pracovní pohovory do zcela rozličných firem. Obě pracovní pozice však měly mít stejnou náplň práce.

První pohovor byl formalitou neb jsem absolvovala dlouhý online pohovor a již musela předvést, co umím v praxi, takže jsem si v podstatě přišla jen přivonět k panu manažerovi s tím zda i já budu vonět jemu. Mi teda voněl hned. Do místnosti vstoupil udržovaný čtyřicátník s průzračně modrýma očima. Při podání ruky se zem nezachvěla, ale rozhodně první myšlenka byla „tak ten by šel“. Něco mluvil, ale já pořád přemýšlela, co to má na sobě za parfém. Z přemýšlení mě vytrhla otázka: „Chcete se stát součástí naší firmy ? “ Inteligentně ze mě vypadlo, že si to musím ještě zodpovědně rozmyslet. Řekl, že bude čekat a rozloučil se podáním ruky, ale ten stisk snad cítím ještě teď.

Druhý pohovor jsem si naplánovala za tři hodiny, takže jsem v klidu jela domů. Nevím proč, ale začala jsem být strašně nervózní. Běžně na nervozitu netrpím, ale najednou bylo vše jinak. Asi šestý smysl. Udělala jsem si tedy ranní pohodičku, kterou jsem nestihla a prostě dobrý orgasmus funguje na všechny problémy..takže jsem se dostala do klidu, udělala si nový make-up, převlékla se a chystala se vyjet. Po půlhodinovém přemlouvání psa ať vyleze z boudy jsem se konečně dostala z bytu, vzala klíče od auta a vydala se na cestu. To vám bylo v takové prdeli, jsem cestou přemýšlela na kolik by mě vyšel benzín jezdit tam každý den. Jsem spíše sváteční řidič, čtěte neřidič.

Na jednom pohovoru se mě teď ptali kolik km najezdím ročně. Velkolepě jsem se zamyslela a hrdě říkám: „Asi 200. “ Podívali se na sebe a říkají výborně, to asi jezdíte i zahraniční vesty ,že ? Já na ně koukám jak na blázny a říkám: „ 200 kilometrů, dvěsta ne tisíc , ale jen dvěsta trapné ticho, ale prý se to naučím.

Dojela jsem na místo, parkovat se nedalo nikde a málem jsem sebou smetla další tři auta, ale nějak jsem to dala a pyšná ze svého výkonu se vydala k oné budově. Zazvonila jsem na zvonek a v budově mě uvítala nádherná mladá slečna, blonďatá princezna s tak sladkým úsměvem, že jsem začala mít strach o svůj cukr. Usadila mě do místnosti, ehm kumbálu a ať počkám na manažera. Byla jsem připravena na všechno, ale tohle jsem nečekala. Ze zvuků, které se ozývaly z poza zdi mi bylo jasné, že tady jde úplně o jinou hru než uvádí v inzerátu. Prodej, moje noční můra. Pozice, kde jsem sice peníze vydělat uměla, ale utekla před x lety dělat to, co dělám do teď.

Do místnosti si s osmi minutovým zpožděním naklusal sotva dvacetiletý kluk se slovy „ Jsem se krapet zpozdil , ale dělal jsem prachy.“ , podal mi ruku, prohlídl si mě od hlavy k patě jako by koukal, kde mám cenovku. Čekala jsem, že bude chtít otočku s předklonem a v hlavě mi blesklo jediné ten by nešel a začal jeho monolog dřív než jsem se stihla usadit. Přerušila jsem ho se slovy, že mají špatně formulovaný inzerát a že o tuhle pozici zájem nemám. Mladíka to naštvalo a říká: „ Takže to vzdáváte dřív než si to zkusíte ?“. Hodil přede mě ošuntělý iPhone a začal jmenovat benefity… Snažila jsem se mu vysvětlit, že chci své léty získané profesní zkušenosti zúročit a ne se stát prodejním dravcem, kterým už léta nejsem. Mladý muž začal házet s čísly, kolik si vydělal, co vše si může koupit a že může mít každou, na kterou se podívá, protože má peníze. Vypadla z něj věta, kterou nemůžu dostat z hlavy: „ když se vám nebude chtít makat, protože to se vám očividně nechce, tak si tady můžete najít chlapa, který se o vás postará a to za zkoušku už stojí , ne ?“ Obvykle výřečná, dnes zcela oněměná mu s úsměvem říkám, že tohle přenechám jiným, ale on pokračoval: „ Výborně, jste žena, stačí povolit knoflíček a podmínky si diktujete vy.“

Povolila jsem tedy knoflíček na svetříku, prohrábla jsem si vlasy, usmála se a to konečně zmlkl on, těžce polkl a bylo vidět maximální znejistění, najednou jsem si to začala užívat i já a pevným hlasem říkám: „Tak já bych to teda ukončila.“

Ruku mi nepodal a najednou jsem tam seděla sama.

Nevím, co si o tom myslet, ale rozhodně mi pomohlo se z toho vypsat.

Každopádně měl by někdo z vás zájem o dream job ?

Asi se mi tady hodí známé NENÍ JOB JAKO JOB , DĚLEJ RADŠI BLOWJOB .