Holky to chtěj taky

Známej německej film. I když to s tím souvisí.Ale hezky popořádku.


Koupila jsem si kolo, Ne fakt ne horské ani trekkingové. Ale vysněné retrokolo, staré cca třicet let. Polská skládačka, těžká jako k..a. Přesně takovou jsem právě měla, než si tatka vtipně natrvalo navařil tyč od sedadla. Z toho se nedalo slézt, připomínalo to velocipéd. Konečná.


Kolo vybráno a nastala víkendová fáze rodinných příslušníků spočívající ve vymýšlení hororových scénařů typu Zabiješ se, něco tě srazí, atd. Já ale zůstávala ledově klidná.I když první den jízdy taková s...ě borovicová šiška taky dokáže pořádně zatočit/ doslova/ s kolem.Tak po chodníku už fakt ne. Ledaže bych si jela prvně rekognoskovat terén tedy zamést šišky a ještě zároveň i ořezat větve. Ono se to totiž nezdá, ale kdo dlouho nejezdil, tak je pro něj zrádností na trase spousta, průser je, že si je uvědomí až při jízdě, jako já ty šišky. Praskaly pod koly hezky. Mě nervy taky.

Na cyklostezku ani omylem. Aby mi běhaly pod kola děti, které mám jinak fakt ráda, to fakt nee. Prostě jen za barák a dom, takové kolečko. A v pátek a o víkendu. A večer, tady přes den je fakt děsnej provoz. Nesmí se nic stát. A BASTA.

Jezdila jsem už tu sobotu ale jen zkušebně. A pak v pondělí večer. Jenže chyba lávky, totiž kola, I když jsem napodruhé dala jen hodku, strašně mě začala bolet kostrč, na to si teda z mých pubertálních jízd fakt nepamatuji. Šéf v práci jezdící na moderní skládačce za dvacet tácků mi dal radu, at tři dny počkám, že to přejde a že si mám vycpat zadek molitanem kterej si pak nemám zapomenout vyndat :P

No jako proč, nakonec dnes se vycpává silikonem kromě rtů i zadek tak bych byla in a konečně ho měla. Když jsem bolestí naříkala skoro ty tři dny, doma i v práci seděla na jedné půlce zadnice, sprostě sykala bolestí v tramvaji při vstávání kdy i stoletej důchodce byl rychleji u dveří, říkám šéfovi Říkal jste tři a on že No tak ještě čtvrtéééé / jeho ten brněnské hantec/. A že si mám pořídit bezprstové rukavice. No v létě v rukavicích a s molitanem fakt jako nevím.Na písek s tím ani nelezte, to byste se zabila hned.Tak najít písek je tady fakt problém.

Dnes jsem měla třetí hodkovou jízdu po těch třech dnech útrap s kostrčí a šlo to, dokonce mě postarší pan soused chtěl darovat motorku a pozval mě na kávičku. Prej Martinko, mě se nemusíte bát já nejsem nebezpečnéé.Pak následoval rozhovor s letitým kamošem, šel právě do kontyše něco vysypat a volám na něj Zdarec koupila jsem si kolo heč a On prej Není to ňáký malý? Já že se mě ani nezdá :-P No všechno to má, zkoušelas světlo?
To je nový, že ? a já Néé třicet let starý. No to nééé- no to jooo.Dyt ten lak a vše je jak nový! No holt jsem měla kliku, za sedmnáct set no nekup to! Já se do těch fotek toho kola už předtím zamilovala. Týden se mnou nebylo k vydržení.Týden se mnou nikdo nemluvil. Bratr otráveně, Nebudeš mluvit o kole že ? Každá tvoje druhá věta začne a VÍŠ, TO KOLO...../ Užili si, tak je fakt že 99 procent rodinných věcí zařizuji já, jasný.

Kolo mám přesně týden a už s ním mám zážitků nepočítaně. Přivezli mi ho minulou sobotu v devět večer děti pána, který mi ho na bazaru prodal. Byl to už druhý pokus, při tom prvním si vy-pissánek myslel, že když mi posle dodatečné detaily chyb v podobě rzí potažených řídítek až po připsání mých peněz na účet vyměknu a nechám to tak. To se ale chlapec těžce zmylil. Kolo se na poště ani den neohřálo a už šupajdilo zpátky k majiteli. Měl fakt radost.

Holky to chtěj taky. Dnes mám úplně sedřenej poštváček, jak jsem ladila polohu sezení. Bývalý kolega z práce totiž tvrdí, že pro ženu je to slast.

Kolu ZDAR!!!