Závidím mu, nebo se stydím?

Tak jsme si zase jednou vyrazili do vsi mezi lidi. Mladej měl zápas ve fotbale a vedle hráli nějaký kapely.
Pěknej, až přenádhernej den. Tak tam zase v hrdle zmizelo pár piv a při tom zápase kecám se starými i novými tvářemi a koukám na ty krásný mladý prdelky a kozičky, moje paní už mě ani neokřikuje, sama uznává, že se to nedá na to nedívat.
Pak přijde mladej a tak s ním začnu probírat, jestli zná tuhle a kdo je tamta...jo, to je Tereza, ta mě loni vykouřila za krámem, Anička, hm s tou to taky bylo fajn, Kačka, jo ta chce furt a ještě pár jich bylo...poslouchám s otevřenou hubou a pak ještě doplňuje a ukazuje ke komu ty holky patřej...jako čí jsou to dcery, no samozřejmě, že dcery mejch kamarádů.
Pak už jsem radši přestal pít a šel domu s myšlenkami, jak se omluvit té jeho holce, když jsem jí vynadal aby ho nestolkovala, že se to nedělá a ať mu dá víc životního prostoru.