Podruhé v Ateliéru

„Smím vás doprovodit ve čtvrtek do Atíku?“
„Samozřejmě, budu se těšit.“
To byla neděle a najednou tady byl čtvrtek a já jsem seděl ve zpožděném vlaku ku Praze.
„Kde jsi čubko?“
„Omlouvám se, vlak má zpoždění. Dorazím později.“
„Nevadí, já si tam sama poradím. Už tam na mě bude čekat Motýl, tak budu mít o zábavu postaráno.“
Vlak se vlekl, pomalu, ale jistě k hlavnímu městu. Byl jsem tak natěšený, že jsem si už v Libni stoupl ke dveřím a v okamžiku, kdy se vagon zakymácel na výhybkách hlavního nádraží jsem odesílal SMS jízdenku.
Vylétl jsem z vlaku a úprkem se prodíral davem k metru, naskočil na céčko, rychlý přestup na áčko a směr Hostivař.
Na zvonek jsem zvonil skoro hodinu po smluveném čas, ale nedalo se nic dělat. V Atíku bylo plno, hlučno a veselo, stejně jako když jsem tu byl poprvé na podzim. Jenže tenkrát jako vyplašené ucho. Dneska jsem měl už příležitost si všímat detailů a vnímat i pachy. Jako v Brně, v Terči na Palačáku, vzpomněl jsem si. Typická nekuřácká hospoda, smrad piva a potu.
Svůj stůl jsem objevil hned, Blondýna bavila celou společnost. Uvítali jsem se, byla krásná a voněla. Seznámila mě se stolem, byly tu nějaké známe tváře a nějací cizinci.
Pozdravil jsme se.
„Kde máš obojek? Mazej si pro něj!“
Nasadila mi ho a přitáhla si vodítkem moji tvář ke své.
„Dneska tě seřežu, moc jsem se na tebe těšila“. Nechala se líbat na rty a pak mě odstrčila.
„Mazej si dát něco k večeři“
Když jsem se vrátil s plným talířem, čekalo mě u stolu překvapení. Bruneta, kterou už také znám moc dobře. Na Alternu se mi věnovala stejně intenzivně, jako na Blondýna.
Obě dámy si nechaly masírovat od Motýla nohy a já jsem se krmil, jak jen mi to dovolovalo vodítko, se kterým Blondýna cloumala. Motýl se věnoval nožkám obou dam a večer příjemně plynul.
„Tak jdeme se podívat nahoru,“ zavelela Blondýna a naše nová skupinka se zvedla. Motýl dostal funkci nosiče hraček a tu vydržel zastávat až do konce večera. Trpělivě a oddaně.
Gotika byla prázdná, dámy se zaradovaly. Přistavily si mně ke koze, košili a kilt dolů, ukaž nám tu svoji prdelku! Ohnul jsem se a zavřel oči. Jen jsem tušil, že za mnou stojí další obecenstvo. Nevnímal jsem je.
Ucítil jsem vůni Blondýny. „Neudělej mi ostudu“
Rukou si propleskla můj zadek. Byl jsem vzrušený a bylo to příjemné.
„Pěkná prdelka! Ta dostane.“
Dopadly první údery důtek. Těšil jsem se, ale vždycky, vždycky to bolí. Bolelo to moc, rány padaly jedna za druhou. Na zadek, na stehna, na záda.
Snažil jsem se uhýbal, ale nebylo kam.
„Neuhýbej!“ ozvala se bruneta. „Musím ho držet, ať se tak nemrská, chlapeček.“ Přitáhla můj trup k sobě, cítil jsem dotek jejich obřích prsou. „Dej mu co proto, blondýno“.
Nástroje se střídaly. Důtky, bič, důtky. Blondýna, bruneta. Bolest se pomalu slévala do jedné velké rány. Snažil jsem se hluboce dýchat.
„Koukej, co mi doma vyrobil manžel,“ vytáhla blondýna překvapení z tašky. Malá bacátka z uhlíkového prutu, s bambulkou na konci.
To byl úplně jiný level. Důtky i bič zapůsobí hned a na velké ploše. Tohle třískalo do jediného místa a bolest přišla vždycky až sekundu po dopadu. To už jsem opravdu řval při každé ráně.
Obě půlky mi pokryly fialové stopy.
„Jé, uděláme mu tam obrázek. Srdíčko“.
To už se mi opravdu podlamovala kolena. Nakonec si dámy udělaly veselá selfíčka s mým pozadím a dostal jsem chvíli oddechu. Když jsem odstupoval od kozy, zjistil jsem, že se místnost naplnila zvědavými diváky. Bylo mi to fuk.
Byl jsem v absolutní euforii a byl jsem šťastný, že to můžu zažít.
„Pojď na stůl, do klády“
Kláda v Atíku je dost dobrá pro hubené subiny, můj krk a zápěstí se tam vešly tak tak.
Ležel jsem na břiše, mačkal si pod břichem své vzrušení a začalo druhé kolo.
„Teď budeš počítat. Ne. Teď budeš dělat pejska. Když tě třísknu, uděláš haf.“ Blondýna byla v ráži.
Pejska jsem zvládl, koně, kočku, všechno.
„A teď hýkej jako osel“.
To už jsem nevydržel. Po dvou pokusech hýkat po každé ráně jsem propadl záchvatu smíchu. Kdo viděl Život Briana, pochopí. Bigus Dikus.
„Když se tak rád směješ, tak si tě polechtáme“.
Lechtání se ujala Bruneta. Horší mučení jsem nezažil. Hlava a ruce v kládě, nemoci uhnout. Chodidla , stehna, břicho.
„Prosím, ne, už ne, ne“. Měl jsem záchvat smíchu a ponížené bezmoci. Mrskal jsem se a řval.
Lechtání přešlo v hlazení.
„Tak, teď už se hezky uklidni. Bruneta mě hladila a uklidňovala. Věnovala mi pár minut nádherné a něžné aftercare. Byl jsem na vrcholu blaha. Byl jsem úplně spokojený, lepší než orgasmus .
„Ještě mu dám pár“
„Vyser se na to, už je uklidněnej“
„Nene, to musí vydržet“.
Teď přišlo skutečné peklo. Vzrušení už bylo to tam, Teď to byl skutečný, bolavý, hnusný trest. Bolest, tupá a surová.
Pět ran bičem. Vydržel jsem to. Věděl jsem, že kvůli téhle chvíli tam jsem. Ukázat blondýně svou oddanost. Vydržet bití, i když vzrušení opadne. Být hračka pro její choutky. Byl jsem na sebe pyšný.
Bylo jedenáct. Rozloučili jsme se. Diváci se rozešli.
Stál sem na hlavním nádraží na prázdném peronu, bylo kousek před půlnocí. Manželka mi vzala telefon hned.
„Díky, že jsem tohle mohl zažít“.
„Přijeď, mám pro tebe mazání na jelita“.