2/2 Intimně s Šimravou
9.6.2023 12:34 · 1 423 zhlédnutí
Po slíbené první části, nastupuje logicky ta druhá. Snad se bude líbit, a budu si přát, aby to ve Vás zanechalo stejně dobrej pocit z Markéty, jakej mám já sám. Pokusím se vydat obě části dohromady ve stejnej čas. Než se na to vrhneme, tak jen připomenu, že Markéta má krom podcastu, web Šimrání (s užitečným rozcestníkem), facebook, instagram, a je samozřejmě i na FetLife (pokud netušíte, tak je to BDSM síť)
Dobrá, postup stejný jak minule, věřím, že máte vše co potřebujete, jen myslete na to, že to bude možná delší, jdeme na to.
Ahoj Markéto, jsem rád, že můžeme pokračovat a navázat tam, kde jsme minule skončili, než vytasím otázky na tělo, tak se naposledy vrátím k otázce podcastu. Jak jsi přišla na Šimrání (pokud to byl Tvůj nápad), a co to v Tobě konkrétně evokuje (na těle i na mysli). A nakonec, máš pro nás tipy na nějaké další české podcasty, které by se nám mohly líbit?
Název Šimrání jsem tuším vymyslela já, ale byla to trochu kolektivní práce s mým kamarádem a kolegou Filipem, který byl hostem hned několika epizod Šimrání, hlavně té úplně první! Sepsala jsem si několik variant názvů, a mezi nimi bylo šimrání do uší. To se Filipovi líbilo, ale doporučil ty uši vynechat. A tak to vzniklo.
Jsem ráda, že v názvu není nic o sexu, nic sprostého apod. Logo, barvy i název jsou velice spořádané, a není "ostuda", když se vám objeví na obrazovce, v autě apod. Z toho mám i po dvou letech velkou radost. A co já poslouchám? To bude delší seznam:) Začínala jsem u děvčat z "Vyhonit Ďábla" a "Love is in the Air". Teď mě ale baví "Hodina Dějepichu", "Milfka&Katolik", "Gay Guys", "podcast Shot" (ten se hůř hledá - ale je na Spotify) a sem tam se nechám přenést do jiného světa podcastem "Melóny & Banány", a k tomu mě v té slovenšťině dost baví i "Doktor má Filipa". Je to jiné téma, ale dost mě to obohacuje.
Vidíš, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel, právě třeba Vyhonit ďábla... to může vzbuzovat různé emoce, zejména pro ty, kteří nevědí, oč jde.
No, já o tom na začátku až tak moc nepřemýšlela. Věděla jsem, že většina podcastů má cover s fotkou autora, a to bylo pro mě jednoznačně no-go, takže jsem musela jít grafickou cestou. Obrázky penisů nebo kosočtverců nepadaly v úvahu nikdy. Naštěstí
Přiznala jsi, že na Amatérech nejsi poprvé, předpokládám, že jsi tu sháněla milence, kolik času a přebírání ti to zabralo, a byla jsi ve finále spokojená?
Jejda, omlouvám se, ale nejsem schopná ti dát přesná data:) Evidenci jsem nevedla, ale myslím, že to nikdy nepřesáhlo dva měsíce, ten můj pobyt tady. Musím konstatovat, že to byly mise vesměs úspěšné. Potkala jsem tu několik báječných mužů.
Předpokládám jsi byla spíše pasivní a filtrovala přijaté zprávy
No... moje vychování je takové, že bych měla být spořádaná cudná žena. Ale ono to tak úplně nefunguje. Pasivně čekat, že mě osloví zrovna ten "pravý", je trochu naivní a na dlouho. Přesto mi tahle strategie vyšla. Pokud žena nemá zablokované zprávy od mužů, tak ji čeká smršť zpráv, a v ní se sem tam objeví nějaký "diamant". Co dělám, spíš je, že projíždím profily, inzeráty v seznamce. Zajímá mě, kdo tu je. Nemívám, ale až na výjimky, koule někoho oslovovat.
Teď chci nakousnout téma polyamorie, pro zájemce doporučuju dokument Jany Počtové "Šťastně až na věky". Myslíš, že to máme každý takhle nastavené, jsme spíše monogamní (a je to spíše otázka výchovy), nebo potřebujeme víc partnerů? Jseš přesvědčená, že je možné žít s jedním partnerem, který uspokojí všechny tvé potřeby v intimní rovině, a nebo je to po zkušenostech nemožné...
Já nejsem žádný zkušený polyamor, a netroufám si o této problematice nějak fundovaně mluvit. V tom je opravdu skvělá Neya a já jsem ráda, že už se mnou dvakrát na tohle téma mluvila do mikrofonu. Obecně je moje přesvědčení takové, že poly život rozhodně není pro každého. Spíš bych řekla, že to zvládne spíše méně než více lidí. Je to hodně náročná disciplína. Vyžaduje od všech zúčastněných vyšší úroveň upřímnosti k sobě, i ostatním.
My tu jsme všichni dost zaměření na sex, a všechno kolem toho. Po zeměkouli ale běhá mnohem víc lidí, pro které to tak důležité prostě není. Nejsou na to, nepotřebují to... Vyhovuje jim samota nebo monogamie, a to je naprosto v pořádku. Dostat se do stavu, kdy "pouštíte" partnera za někým jiným, a neuzlují se vám u toho střeva, je pěkná fuška.
Moje výchova byla celkem standardní. Rodiče se sice rozvedli, ale že by mi dávali vzor nějakého volnomyšlenkářštví, to určitě ne. Možná ale právě to uvědomění si, nemožnosti dosáhnout 100% shody ve všech oblastech a společné hledání řešení, bylo tím, co jsem v životě chtěla mít raději, než rozvod.
Jak to končí, a na čem to ztroskotává? Jedna holčina tu má v profilu "nádhernou" větu, že tu má vždycky někoho na půl roku, než se spolu doslova vymrdaj, a pak že zase bude shánět. Když se ohlédneš za svými vztahy při manželství, tak to víc končilo na nějaké nesourodosti, nebo jste si prostě dali všechno, co mohli a pak to vyhaslo?
No já mluvila o manželství. Že tam je pro mě komunikace, společný život a směřování, důležitější než to, že manžel nerad chodí do divadla, například. Prostě některý věci mi on dát nechce, nebo nemůže, ale ví to, a proto mi dopřeje, abych si je sytila z externích zdrojů. No, a že bych své externí vztahy dokázala ohraničit standardně půl rokem, to nedokážu. Je to různé.
Je mi líto, že většina mužů, které poznávám, jsou ženatí, a jejich ženy o jejich aktivitách bokem, nemají tušení. Zde je samozřejmě velkým tématem časová "dostupnost". I já mám své možnosti, ale aspoň nemusím vymýšlet úhybné manévry. Nevěrní muži bohužel manévrovat musí, a to je limitující. Někdy teda nadějný poměr ztroskotá zrovna na tom.
Jak je vidět, a jak zdůrazňuješ často v podcastu, vše je o komunikaci. Ještě poslední otázku k tomu, mění se Ti v těch paralelních vztazích hloubka intimity, a přerostlo to někdy únosnou mez do té míry, že jste to museli, z jedné či druhé strany ukončit?
Od mého debilního poměru, který nás málem rozvedl - myslím mě a mého manžela, jsem podobnou situaci nedopustila. Sebe mám pod kontrolou, vím dobře, kde je doma. Takže ne, nestalo se to. Samozřejmě city jsou součástí, někdy větší a někdy menší. Je to mnohem lepší zážitek, když toho s kým spíte, máte i upřímně rádi. Je pro mě ale esenciální, aby "externista" - to je otřesný výraz, ale slovo milenec nemám taky zrovna v lásce, naprosto respektoval mou rodinu, moje manželství a manžela. Pro některé to bývá těžké, ale je to nutná podmínka společného fungování.
Respektovat v tomhle případě chápu tak, že má zkrátka před jiným přednost. Kdy myslíš, že jsi jako žena mentálně dospěla.
Ano, manžel má přednost, a nikomu do něj nic není. Nedospěju asi nikdy:) Všechno je proces, dynamicky se mění spousta věcí. Mění se lidé kolem nás - já i manžel, a to nás nutí stále reagovat, pracovat na sobě, hledat řešení, která budou vyhovovat, a samozřejmě taky hledat kompromisy. Určitě bych nebyla takhle v Zenu, pokud bych vedle sebe neměla právě svého manžela. Je to nesmírně moudrý a sečtělý člověk, který se nenechá jen tak něčím rozhodit. K tomu dost napomáhá jeho profese mentálního kouče. Pomáhá se životem mnoha lidem, a tak se jeho řekněme "pokročilost v osobním rozvoji" dost promítá i do našeho vztahu, a já se stále učím. Nemyslete si ale, že má doma vytesaný vysoký piedestal. Jsme docela normální, a umíme se poštěkat kvůli nepořádku v koupelně:)
Čeho si venku na mužích nejvíce vizuelně všímáš? Jak často se ti nějakej chlap líbí, a kde se na něj dá nejčastěji narazit?
Ty jo, to je dost velká otázka. Svou odpovědí pravděpodobně dost lidí naštvu, proto opakuji, jedná se o mé osobní preference. Není to nic paušálního. Líbí se mi muži, kteří mají charisma a energii. To je ale jen zlomek mužů. Spíš s chutí vypíšu, co je pro mě nepřekonatelný.
To jsem zvědav, do toho
Hlavně zanedbanost. Pokud vidím, že se o sebe ten muž nestará. Nemyslím tím, že by měl mít facelift a vybělený anální otvor. Jde o to, že vidím, že si váží sám sebe, a nerezignoval. Je to hezky vidět na zubech, vlasech, nehtech, břiše... opět, nehledám svalovce, nebo maratonce. Pokud ale břicho zakrývá penis, je už něco špatně. Vadí mi kouření a tetování na krku. O intelektu snad nemusím mluvit.
Proč zrovna na krku?
Na těle mi nevadí, ale ten krk z nějakého důvodu nedokážu kousnout. Připadá mi to hloupé. Pokud je někdo potetovaný od hlavy k patě, tak je to ok, to už je životní styl. Mít ale nápis, data narození dětí, nebo něco takového na krku... říkám si proč. No a není to pro mě.
Rozumím. Mění se s věkem Tvé preference a seuxální fantazie? Oslovují Tě na ulici muži, a jak se pak zachováš?
Na ulici mě opravdu nikdo neoslovuje. Ani v barech se mi to nestává, ani nestávalo. Fantazie se mění. Jak poznávám lidi a praktiky, tak s tím věděním samozřejmě přichází i touha, něco z toho zkusit.
Všímáš si jako žena jiných žen, a co tě na nich nejvíce zaujme? Patří i ženy mezi Tvé fantazie?
Žen si samozřejmě všímám, jsou mi velkou inspirací. Mám ráda módu, a miluju pohled na ženy, které si svou ženskost užívají s lehkostí, přirozeností a hravostí. Sem tam se mi přihodí, že mě nějaká žena zaujme víc, a napadnou mě i nějaké nestydatosti. Nikdy jsem ale neměla koule nějakou oslovit, a sbalit. Musím to zaklepat, že od doby, co "šimrám", cítím naopak zájem od žen já. Až mě to přivádí do rozpaků.
Šaty nebo kalhoty
Miluju oboje
Jedna věc mě na Tobě v podcastu hodně zaujala. A to ta, že bys neměla vnitřní problém, si nějakýho chlapa koupit. Myslím si, že to není neřešitelné, otázkou spíš je, jak by sis takový zážitek představovala? Večeře a kvalitní konverzace, masáž, sex nebo něco úplně jiného?
Tohle jsem řekla?
Jojo a divila ses, proč tady není taková služba, a že jsi v podstatě nastavením rajda :-D - tohle nevím zda tam nechám tu poznámku. Máš možnost tu svou fantazii rozvést
Nedokážu si představit, že bych za sex platila. To by musel být James Deen. Naopak si dokážu představit zaplatit někomu, kdo o mě bude pečovat, a bude mě hýčkat, a za to nebude očekávat nic, krom peněz na oplátku. Tuhle představu dost naplňuje erotická nebo tantrická masáž
Dobře, zeptám se tě na to za nějaký čas. Vím, že jsi byla na Swingers, jaký z toho máš pocit, co už jsi zkusila, a co bys ráda zkusila
Zkusila jsem toho dost, a pořád je určitě hodně toho, co zkoušet ani nechci. Swingers je super, byla jsem tedy jen 3x v klubu, a jednou na soukromé party, ale moc mě to baví. Musí ale být splněny moje vlastní podmínky, a to je, že jdu s přáteli. Nezapojuju se s cizími lidmi, na to jsem hodně velký poseroutka. Přenos pohlavních chorob je dost easy i při orálním sexu, a já jsem ochotná přijmout určité riziko, ale snažím se ho minimalizovat.
Jseš dost ostýchavá, posilnila ses alkoholem?
Nejsem ostýchavá. Mám svoje hranice, a ty jsou mnohem dál, než je obvyklé. Zároveň už nejsem zcela anonymní člověk, a tak mám určitý filtr.
Dobře, nenapsala bys zprávu, ani bys sama neoslovila muže, co se Ti líbí :-D Máš nějakou oblíbenou vůni? Na sobě, na muži, v životě nebo třeba i v jídle?
To je dobrý tematický twist! Vůně... no velké téma. Asi je nedokážu dobře popsat, ale v zásadě. Vadí mi smrad - nohou, potu, z úst, neumytých vlasů... mám dost citlivý nos. Není nutný mít nějaký konkrétní parfém, sama je spíš moc nepoužívám. Je dobrý, když si lidi prostě voní, a to je dost jasný ukazatel.
No, k tomu mám jen malou poznámku, že ty nejlepší parfémy mají tu nepříjemnou vlastnost, že vedle nich cítíte smrad mnohem intenzivněji...
Manželovi jsem jeho parfém vyhodila asi po dvou týdnech vztahu. Nebyla to pro mě dobrá vůně, byť mu ji prý ženy velice chválily.
Z toho, co píšeš, vyplývá, že nejezdíš MHD po Praze
To opravdu ne.
Šťastná to žena. Poslední velké téma je BDSM, jak jsi objevila, že chceš víc než vanilku, kdy to bylo, a s kým to bylo? Byla jsi naprosto nepolíbená, nebo ses už předtím koukala na nějaká videa... kde vnímáš tu hranici mezi klasikou a kde pro Tebe začíná BDSM
Vím to o sobě už dlouho. Když říkám dlouho, tak to znamená, že i s manželem jsem se potkala na seznamce orientované na bdsm. Zjišťovala jsem to postupně, protože třeba pouta mě lákala snad odjakživa. Začala jsem si nejdřív zjišťovat, co mě to vlastně láká. Co je submise a dominance, jaké jsou způsoby bondáže. Co mě naopak nechávalo dost klidnou, byla bolest. Doteď to pro mě není rajc. Prostě masochistka nejsem, a asi ani nebudu.
Prvního BDSM partnera si ale nevybavuju. Vím, že jsem prošla i dost bizarními zážitky, a ne vždy jsem byla zrovna vzor zodpovědnosti. Chybami se ale člověk učí. Moje nároky na partnery, mou zkušeností samozřejmě rostou. Na někoho, kdo mě přiváže k trámu, a bude tahat pomůcky z batůžku jak králíky z klobouku, ve snaze mě vzrušit, nečekám.
Dobře, začneme svazováním, nechala ses i zavěsit? Užíváš si to víc psychicky, nebo fyzicky? Zkus popsat pro ty, co to nezažili, jakej je to pocit, jak intenzivní je, jak dlouho trvá než vychladneš, a co s Tebou dělá pocit ponížení
Nejsem v Shibari příliš zkušená. Mám za sebou nějaké workshopy na obou stranách provazu, a zažila jsem i závěs. Díky tomu, že bolest není můj kámoš, a nejsem žádná flexibilní jogínka, tak v provazech dost trpím. Zkušený rigger to dokáže dost dobře číst, a má-li to promyšlené, dokáže s tím utrpením moc pěkně pracovat. Když si vzpomenu na svůj poslední větší vázací zážitek, tak to bylo hodně o tom, že jsem si už říkala, že asi umřu, že už to nevydržím ani minutu.
Jenže pak to bylo šup šup, a přišla velká úleva - změna pozice, vytažení nějakého provazu, který ulevil od tlaku jiného provazu... No ale pak zas následovalo utrpení, a ještě větší, než to předtím. Je to hra. Pevné sevření provazem je pocit, který vám partnerovo tělo nikdy nemůže poskytnout. Může vás pevně obejmout, třeba i sevřít nohama, ale nikdy to není stejné, jako když vás svírá provaz.
Je v tom obrovská dávka důvěry, a proto je vázání velice intimní disciplína, i když zůstanou oba celou dobu oblečení, a k sexu, ani k jiným aktivitám, zahrnujícím pohlavní orgány, nedochází
Teď obecně, čeho se v životě nejvíc bojíš?
Já o strachu moc nepřemýšlím, snažím se nebýt chodící černá kronika. Určitě každý z nás, má kolem sebe někoho, kdo rád vyjmenovává všechna možná rizika, a vypráví děsivé historky. Bojím se nemoci nebo zranění, a to přišlo hodně silně s mateřstvím. Bojím se o své dítě, a zároveň se bojím o sebe, protože tady chci být pro něj. Stejně tak se bojím o manžela, a doufám, že budeme zdraví až do smrti, a ta bude za dlouho.
Bojím se lidské debility a malosti, a to zase s ohledem na své dítě. Nechtěla bych, aby kvůli mým aktivitám někdy trpělo. Aby muselo poslouchat, že maminka dělá tohle nebo tamto. Je možný, že se to stane, ale budu se snažit, aby moje dítě bylo dobře připravené, a "namazalo si pomlouvače na chleba".
Já si obecně myslím, že spousta lidí si nevidí na špičku nosu. Zkusila jsi Pet Play? Jak se cítíš jako domina (co si nejvíc užíváš), a jakej máš oblíbenej kostým?
Pet play mě moc neláká, takže nezkusila, a dominou bych se určitě neoznačila. Mám dominantní i submisivní sklony, ale určitě o sobě netvrdím, že jsem jedno nebo druhé. Jsem Markéta a mám ráda to i to. Cítím se dobře. Bývám až překvapená, kde se ve mně ta zákeřnost bere:) Oblíbený kostým nemám. Chodím na různé bdsm akce, a tam je vždy nutný dress code. S tím mi velmi pomáhají české značky, u kterých si pořizuju jednotlivé kousky, ze kterých pak kombinuju svoje outfity.
Protože někteří místní čtenáři milují propagaci, kterou tady dělám, tak jim dopřeju i teď:) Miluju kalhotky bez klína, zvané crotchlessky, které šije Karolína pod značkou Sheio, Mám taky krásný multifunkční pásek/harness od Nory Urban a kožené kousky od Yaro design. Nemáte zač.
Ano, původně jsem se chtěl zeptat na závěr, jaké máš reakce na Šimrání, ale tady to nemá smysl. Takže Ti chci poděkovat za rozhovor Markéto, a za maximální otevřenost (i když je mi jasné, že se trošku hlídáš, a na mikrofon by to bylo možná hladší). Má poslední otázka, chtěla by ses tu k něčemu vyjádřit, nebo našim čtenářům něco vzkázat?
Tomáši já děkuju, že jsi mě k tomuhle rozhovoru oslovil. Bylo to pro mě zajímavé, a velice smekám před tvou přípravou a skvělými otázkami!
Závěrem bych chtěla všem popřát, aby se jim dařilo komunikovat a naplňovat své touhy, aniž by tím ubližovali někomu dalšímu. To je tady určitě hodně relevantní přání, a sama za sebe bych si přála co nejmíň dickpiců v inboxu, i profilových fotkách.
Tak to je určitě šlechetné (ačkoliv my na blogu víme, že dickpickové nečtou ani profily, natož blogy). Jsem rád, že si to Markéta užila (doufejme), a příští blog bude snad konečně o tom Erotickém prádle (radši neslibuju).
