Dlouhodobé vztahy

Teď si malinko ufňuknu, tak snad mi to odpustíte, ale třeba to v závěru vyberu...😀

Dlouhodobé vztahy a manželství mají milión výhod, které předčí všechny neřesti a slasti, ale...

Chybí mi vášeň, spontánnost... Takový ten brutální pud hladového lovce, který roztrhá všechno, co mu přijde do cesty, jen aby ochutnal kořist. To, že se ohnu do pračky a už ho tam mám až po kořen, místo otázky, jestli peru černý?

Nebo když třeba lížu zmrzlinu, tak si protějšek představuje, že je to jeho péro, namísto obavy, jestli se pokecám a kolik kilo navíc ty dva kopečky hodí?

Když jsem v kabince a zkouším si šaty, tak chci namáčknout na zrcadlo a vošukat tak tvrdě, že i v té vedle dojde všem, co tam asi dělám. Místo otráveného pohledu, že už to strašně dlouho trvá na to, kolik hadrů mám doma a nenosím je.

Večer na pláži chci zakleknout a vychutnat si péro při západu slunce, místo připomínek, že všichni čumí, a budu mít písek všude.

Chybí mi husí kůže z každého doteku a pohlazení. Motýly v břiše a čůrky šťáv po stehnech z vášnivého polibku a prohrábnutí vlasů rukou. Nekompromisní příkaz, že všechno počká a je jen tady a teď! A teď je ta pravá chvíle mě vojet! Zastavit u krajnice a narvat mi hlavu do klína a neřešit nic a nikoho.

Ale rozhodně to má i nesporné výhody v mnoha oblastech. Odpadá strach, jestli se z něj nevyklube nějaký idiot, který touží jen po zářezu. Obrovský klid, že se na toho druhého můžu stoprocentně ve všem spolehnout. Naprostá uvolněnost v posteli, protože už nemusím hrát pornoherečku a můžu si naplno vychutnat sex i s vystrčeným pupíkem. Hluboká láska a tolerance. Feromony sice vyprchaly, ale už není třeba si něco dokazovat. Už není důvod se dělat lepším. Už můžeme být skutečně sami sebou. Můžeme viset na jednom laně, zvracet před sebou, povídat si o průjmu, dělat si srandu z nedostatků, nemít náladu na sex, nebo třeba poslat toho druhého do háje s vědomím, že mě pochopí...

Takže jsem vlastně vděčná zato co mám, ale občas se ta nadržená mrcha ve mně ozve no! 🤷 😅