Ranicko jak koralek

Uz je to par dnu. Sla jsem do prace a cekala na autobus. Autobus nejel, dozvedela jsem se, ze je po ceste nehoda. Protoze jsem se stejne nemela jak jinak dopravit do prace, tak jsem si pustila hudbu a rozhodla se proste pockat az e situace vyresi a MHD opet pojede.
Ohledla jsem se na stranu, ze ktere ma prijet ma linka. A vidim pani, ktera prechazela silnici a najednou pada k zemi. Pani lezi na kraji chodniku. Tech par lidi v okoli jen kouka. Sundavam si sluchatka a kleknu si k pani na zem. Pani napred rika, ze je vse v poradku, jen se ji udelalo mdlo. Sanitku nechce. Autobus prijizdi a lide cekajici na zastavce nastupuji. Najednou pani zacne narikat, ze ji boli ruka. Napadlo me, ze mozna trochu prehani, ale po par minutach uz vidim, jak ji to nateka. Snazim se ji uklidnit a volam 155. Mila operarorka me vyslechne, poradi a posle sanitku.Sundavam pani prstynky, na jeji prani si beru jeji telefon a pisu jeji kolegyni, ze nedorazi do prace. Lide projizdejici kolem zacinaji zastavovat s dotazy, zda jsem volala pomoc a jestli nepotrebuju lekarnicku. S pani si povidam, abych ji rozptylila. Za dva dny ma jet na dovolenou do Chorvatska. Jeste si delame srandu, ze jestli hude mit sadru, tak se bude muset koupat s pytlikem na ruce.
.
.
.
.
.
.
Uz vidim sanitku, mavam na ne. Kdyz zaparkuji a jdou k nam... Poznavam mistniho uzivatele, se kterym uz si nejakou dobu pisu. 🙃 Necekala jsem, ze jestli se setkame, bude za takovych okolnosti. Zacnou se starat o pani a ja si ho z povzdali prohlizim. V ty uniforme mu to slusi a navic je vyssi nez jsem cekala. Svet je malej

Posilam pozdraveni na zachranku. 🙃