pořád marná :-))

Já jsem si říkala, když jsem si odtruchlila ten rozchod s Jedničkou, že by bylo dobrý najít si někoho, kdo by ze mne smazal jeho stopu.

Zároveň jsem si byla jistá, že to nebude vůbec jednoduché, protože laťka je nastavená hodně vysoko, ale byla jsem i tak nějak vnitřně smířená s tím, že bych i slevila z... vlastně nevím ani z čeho. Protože jsem neměla v úmyslu si začínat zase nějaký vážný vztah. Asi to byl i kámen úrazu celé té mé myšlenky, nechtělo se mi někomu motat hlavu.

Měla jsem jen potřebu intimních doteků někoho nového. Jako kdyby prostě toho Jedničku nějak přerazit novým razítkem. Ale ztroskotávalo to na tom, že mi nejde jen tak random s někým šukat a taky mi to přišlo nefér k tomu někomu dotyčnému, jen tak ho použít. Takže nic :-))

No a teď jsem zase měla možnost se s Jedničkou setkat (vezl mne z nemocnice domů) a já jsem si najednou uvědomila, že už ho přerazítkovat nechci.

I když je to mezi námi dvěma ukončené tak definitivně, že víc ukončené už to být nemůže, stejně je mezi námi pořád takové zvláštně nepopsatelné příjemné erotično. Jako by se okolo nás tvořilo nějaké silové pole, taková silná energie, která tě celého pohltí.

Bylo to jako když si otevřeš oblíbenou knihu, ke které se rád vracíš, i když ji znáš skoro nazpaměť, přesně víš, co si na kterém řádku přečteš, ale stále znovu tě to naplňuje radostí, když po nich bloumáš pohledem. Nevím jak ten pocit víc přiblížit. A zároveň je to stejný pocit, jako když svíráš v ruce odjištěný granát a víš, že stačí jeden pohyb a všechno to pěkné se promění v trosky.

Zkrátka jsem z něho pořád celá rozechvělá :-) čti pitomá blbá.

Zase to byl ten gentleman par excellence (to mi dělal schválně), ještě že ho znám i z té jeho druhé stránky, kdy umí být největší idiot pod sluncem, takže mi tím paradoxně pomohl mu odolat.

Ach jo, je tohleto vůbec možný?