Mokrá nejen ruka

Poslední školní den, tramvaje nacpané k prasknutí a já spěchám do práce pro samovarnou konvici, jelikož ta naše včera dosloužila a nová bude až v pondělí. A taky zalít ibišky, ty víkendové pařáky by nemusely přežít.

V tramvaji stojím na jedné noze, pod žebrem vraženej automat na jízdenky. Opřená zády o tyč, stejně za chvilku budu vystupovat. Lidé přistupují a mě začíná být vedro. Růžové teplákové pohodlné minišaty jsou ale v pohodě. Cítím se v nich prostě moc dobře a to se pak odráží i na celkové řeči těla, takže vedro nevedro, prostě je mi hezky.


Za mnou stojí nějaký kluk, všimla jsem si ho letmo hned při nástupu, ale už se netroufám tam ani podívat, je moc blízko. Tlačenice dosahuje vrcholu. Jsem jen pár centimetrů od dveří, těsně před nimi balancuje maminka s batoletem, malá po mě zvědavě pokukuje,usmívá se, úsměv sice opětuji, ale popravdě se fakt těším, až budu venku. Je mi už vše jedno.

Najednou mi dochází, že mě něco šimrá po vnitřní straně stehna. Instinktivně tam zajedu druhou rukou. Jenže ona už tam jedna je, akorát teda ne moje.

Ta cizí se mazlí s mým stehnem, nikdo nic krom mě a toho mladého zvědavce netuší. Je to strašn příjemné, až teda na to lechtání. Nemůžu se smát, bych se asi počurala.

Jsme na zastávce, neznámý mě zezadu pohladí rychle po vlasech se slovy, až Tak zase někdy....:-))


Jo a holky, byl to kus!