Katarze den první

Dnešní noc je obzvláště horká a já si opět dal před spaním kafe. Spíše takovou tu lídláckou náhražku v kelímku. Nicméně efekt to má stejný. Nemůžu spát a pálí mne žáha. Obě tyto věci jsou nesmírně otravné. Nicméně dává mi to prostor přemýšlet nad tím, co je to blog a proč jeden můj výtvor byl schválen v blogu a druhý jako povídka. Ano, nuda. Bůůůů. Nebojte rychle to přejdu. Jen si dovolím drobné zamyšlení, že samotný obsah slova blog je dle literatury velice žánrově široký. Můžou to být anotace, fejetony, vzpomínky. Každopádně tenhle svůj blog pojmu jako takový terapeutický přechodový rituál. Znáte to a máte to taky. Rozejdete se s někým a někteří si trhají vlasy, jiní se propijí až na záchytku a další si skočí do bordelu. Já už svou lahev vína měl, probdělou noc rovněž, ale stále mám plnou hlavu myšlenek. Samozřejmě jsou to myšlenky, které se týkají ukončeného vztahu a těch drobností, které ten vztah činili jedinečným. Byla to i intimita a sexualita. Příběh pozorujícího souseda byl jedním z těch intenzivních momentů, který si chci uchovat a vlastně i sdílet. Rozpomněl jsem se totiž, že jsem jako středoškolák psával a psával, přičemž je to úžasná katarze. Já budu doufat, že psát snad umím (či jsem za krále klacka uměl) a vy máte svobodnou volbu mlčet, pokud to vidíte jinak :-D Za odměnu začnu nad svými povídkami více přemýšlet a nenapsat to za pět minut. Máme dohodu?
Dobrá, takže příspěvek první a shrnutí dnešního amatérského dne: Nuda v Brně, ovšem bez mentálně postižených. Chlípné vzpomínky budu vkládat do povídek a teď jdu koukat do tmy a proklínat se za to kafe.