Oddaně svá

Jsem tu už 20 let. Založila jsem si profil s číslovkou mého tehdejšího věku a jako přezdívku zvolila ženskou variantu slova nick (tedy nicka). Je fakt, že jsem tehdy a ještě dlouho potom byla nesebevědomá, zakřiknutá holka se sklony k depresím a našla jsem se v submisivní roli, takže Nicka bylo pro mě vlastně nomen omen. Byla jsem tu aktivní, zveřejňovala fotky, chodila na srazy, psala blog jako svůj psychterapeutický deníček a postupně si tím vším budovala sebevědomí. (Nejen tedy na amatérech).

Na čas jsem se odmlčela, když mě působení tady přestalo bavit a taky jsem se ocitla v rezervaci vyčleněné pro poskytovatele služeb, když jsem zkoušela své fotky prodávat.Teď jsem tu zas, abych se předváděla, bavila (myslím tím zábavu, ne povídání).

Vrátila jsem se s pocitem, že se nemusím za své působení tady stydět, jako tomu bylo dřív. Je to moje neškodná záliba, erotika a její exhibice je přirozenou součástí mého alter ega a kdybych věděla, jak na to, chtěla bych se tímto koníčkem i živit. Od zdejší komunity jsem narozdíl od ostatního světa očekávala toleranci. Evidentně však chybí mnoha lidem, nehledě na prostředí.

Takže už nebudu nicka, ale Oddaně svá. A jestli některým tak ležím v žaludku, tak to je ta kurva, co si o sobě myslí, že je tak neodolatelná, že jí bude někdo platit za fotky. Ale za odhalení soukromí jí stačí stovka, nebo talíř polévky.