Když Ti kluk sakra „voní" ...

Nejede přes to v tu chvíli vlak.

Je jedno jak vlastně vypadá, jak se doopravdy chová. Přehlížíš spoustu věcí, ta chemie je zatracenej prevít. Od prvního pohledu víš, že „TO“ s ním chceš. Je tam „něco“ nedefinovatelnýho, co Tě zatraceně láká. Je úplně fuk, že třeba vypadá jako opičák ze zoologický.

Ty pocity umocňuje to, že Tě chce hodně i on. Všímá si Tě většinou víc, než ten, co k Tobě nějak patří. Voláte si, píšete si, potkáváte se nejen na sex. Jiskří to – a jak.

Je tak snadný si nějak odůvodnit to, proč s ním vlastně chodíš šoustat. Protože …

Našla jsi další „malou lásku“ … Znova zažíváš něco, co Ti hodně chybí. Ten vzájemnej božskej chtíč, sex, co Tě zase uspokojuje. To kurevsky božský propojení Vašich očí, to jak nepotřebujete slova k tomu, aby jste si rozuměli, když spolu šoustáte a vlastně i tak nějak celkově. Ale taky víš, jak moc je tohle křehký. Jak snadno se může stát, že i on udělá něco, co to zase zničí a budeš muset znovu hledat. Proč už ho nechceš.

Hledat další „malou lásku“, protože tý „nový velký“ se bojíš a vlastně ji v podstatě ani nechceš, musela by jsi rozbít stereotyp, na kterej jsi zvyklá. Bereš ohledy na okolí a tak - bla bla … Důvodů se prostě vždycky najde.

Bojíš se třeba taky, že to zase zničí osud, anebo to, že do vztahu zase budeš dávat víc a ten druhej bude zase jen „brát“.

Už nevěříš … V nic, v nikoho, ničemu.

Prostě jen víš, co hledáš. Milence podle svých představ. Jsi už dávno holka, co ví, co chce a jak to chce. Má stanovený mantinely.

A hlavně na 100% ví, co nechce – a to je sakra důležitý. Třeba se dělit nejen s tou druhou, ale i třetí, čtvrtou ... Nechceš bejt holka jednou za rok ...

Máme to prostě postavený v hlavě jinak, než kluk, chápeme se pánové?

Nám se nic nepostaví a není nám šumák, kam ho strčíme. Asi tak.

--------- → → → → → → →

Chodím sem teď málo, je to tu jiný, směřuje to celý někam mimo moje chápání.

Proto jen nakukuju. Mám tu za těch pár let i několik kamarádů, který jsou jen tady, nemají na mě jiný kontakt, tak hlavně asi proto.

Čtu, když mám čas blogy, většinou lidí, který jsem četla dřív, málokdy nově píšících.

Za lidma, co jsem ráda četla dřív se mrknu prostě jinam, když už nejsou tady – a chápu, proč ne a nedivím se tomu.

Řeší se tu dokola to samý, baví mě ty komentáře, ale trochu míň to jejich nový rozklikávání, to je další peklo ze světa rádoby novinek na webu. Baví mě pozorovat reinkarnace a další a další nicky původních „uživatelů“.

A proč ten začátek nad čarou?

No přeci proto, že to různý fňukáníčko v obsahu na zdejším blogu zapomíná na tu proklatou chemii. Na to, že holky většinou moc dobře vědí, co chtějí.

Málokdy myslí prostě jen píčou, řekněme si na rovinu. Očekávají nějakou úroveň chování kluka – většinou chtějí jinýho, než byl ten poslední. Než je ten, co ho mají doma.

A můžou si sakra vybírat!!! S tím se prostě kluci nejen tady musí smířit. Je zbytečný urážet a nadávat, když si z Vás některá nesedne na zadek.

Prostě, když mi „nevoníš“ … tak to nejde a basta!

To samý je, když mi „už nevoníš“ … Pak to taky prostě nejde …