Chrabrý rytíř Prcíř

Projíždím krajinou na svém oři a mířím do sídla veleváženého pána Jana. Kdesi v dáli hraje středověká hudba, která dodává celé scéně uvěřitelnou formu. Přijíždím na hrad a vcházím do panovnické komnaty. ,,Prcíři! Konečně jsi tady! Máme průser." Dřív než začnu vnímat Janova slova, zaujme mě v rohu sedící Alžběta – jeho dospělá dcera. ,,Tu bych si dal." Proběhne mi hlavou. V duchu se proplesknu a začnu vnímat dění v místnosti. ,,Do naší země vtrhnul kníže Ceckoň. Plundruje a znásilňuje naše krásné panství. Musíme ho zastavit." Všechno se sbíhá strašně rychle a najednou se ocitám na bitevním poli. Dva šiky armád stojí proti sobě a chystají se k vzájemnému souboji.

Střih...

Jedeme na steč. Hurá! Za pána Jana!

Střih...

Bitvu jsme vyhráli. V krčmě vysáváme jeden sud za druhým.

Střih...

Rozdáváme si to s Alžbětou u hořícího krbu.

Střih...

Otevírám oči a čumím, kde to jsem. Ložnice v 5 hodin ráno. Pod peřinou stoják jako kráva a z mobilu hraje výběr keltské hudby, který jsem si pustil před spaním pro lepší usínání. Kočka, vyvalená na polštáři, šťastně chrní. Nevrle vstávám, protože jsem se vzbudil v tom nejlepším. Večer usínám u stejné hudby, ale předešlý sen už nepokračuje.

Docela rád bych zažil 24 hodin ve středověku. Samozřejmě jen v případě, že bych neplál někde na hranici nebo nebyl usmolený podkoní ve stáji. Ale takový rytíř? To jo. Rytíř Prcíř!