Co s načatým dnem

Vždycky, když naplánujeme nějakou akci a podělá se počasí, tak si říkám, co teď, když ani psa by ven nevyhnal. V takovým případě vezmu za vděk amatéry a aspoň čtu názory, diskuze a povídky.

I přesto, že jsem skryla galerie a nutím se sem nechodit, tak jsou chvíle, kdy mi zvědavost nedá spát. Většinou se už ani nepřihlašuji, jen pokud se chci k nějakému tématu vyjádřit.

Řeší se zde věci pořád dokola a je smutné, že jsou lidi nenapravitelný. Mám ráda společnost, ale upřímných lidí. To mi bohužel nejen tady velice chybí.

Chápu, že fotky, i když aktuální a bez úprav, jsou něco jiného než skutečnost. Tím pádem se může stát, že po osobní schůzce není to nadšení takové jako na základě psaní a obrázků.

Nechápu ale, proč jedinci, kteří už se pak neozvou, mi chodí pořád šmírovat na profil. To je totiž přesně ten důvod, proč jsem většinu galerií odstranila.

Stále mě lákají témata soutěží, ale popravdě už nevidím důvod k focení. Když si přečtu komentáře u fotek jiných uživatelek, tak mi přijde k smíchu, jak někteří muži hodnotí všechny stejně.

Je to hrozně povrchní a popravdě se pak ani pozitivní odezva nedá brát vážně. Takže původní nadšení z toho, že někdo pochválí moje staré tělo, se míjí účinkem.

Každopádně je to zase jen pozastavení a myšlenka, která mě napadla více méně z nic nedělání. Neberte to jako stěžování nebo házení všech od jednoho pytle.