Myšlenky insomniaka

Asi začíná být mým dobrým zvykem psát někdy kolem rána. Ne úplného rána, ale pár hodin hodin před stopro. Kdyby tohle byl horor, tak za patnáct minut zemřu. Ano, jsou tři ráno a moje hlavička je plná myšlenek.

Nevím kde začít a nevím kde končit. Kde je ta krásná hranice mezi písmenky a osobní zpovědí.

Co začít tím, že mi zase hraje zpropadený lofi a já hodinu nedkoázal napsat skoro nic? Když už, tak jsem to rychle zavrhl a zkoušel to jinak.

Zkusit to jinak.

Každý člověk se snaží zapůsobit tím nejlepším, co může nabídnout. Ale co kdyby lidi začínali tím nejhorším? Mohlo by se asi klidně stát, že problémy s porodností nebude mít jenom Čína a Japonsko.

Zdravím, já jsem jakýsi Ánon na internetu. Přišel jsem dnes s úmyslem na sebe všechno prásknout! Fakt všecičko. A hlavně začít tím špatným. Chcete mě? Jak by se zeptal pan Srstka.

Mám diagnostikovanou klinickou depresi.

Jednu delší dobu mého života (plus s kombinací... s něčím, o čem trochu později) to znamenalo, že jsem se nebyl schopný dokopat do školy... Celý dny jsem proležel, probrečel a vůbec se o sebe nestaral. Což na mne nechalo své následky. Ale naštěstí... Mám toho nejlepšího psychiatra.

Taky mám diagnistokovaný panický ataky.

Jakožto tvor introvertní, měl jsem k nim hodně blízko. Hlavně na přeplněných místech. Nesnášel jsem oslavy. Ať už vánoc, narozenin, umrtí ježíše a jeho znovuvstání. Protože to znamenalo lidi a to znamenalo nekontrolovatelné návaly paniky, slz a špatného dýchání. Jak já miluju cigarety!

Mám sklony k závislostem.

Dobrá, ještě ty cigarety bych si obhájit dokázal. Vážně mi pomáhají s panickými ataky. Ale nikdy to neomluví xy (doplňte si nějakou nelegální psychotropní a halucinogení drogu). A já to tím omlouvat ani nechci. Hotl jsem závislá píča. Ať už je to čokoláda, videohra, kniha nebo něco... nelegálního.

Býval jsem chronický lhář.

Jedna z věcí, na kterou jsem možná nejvíc pyšný, že jsem se jí dokázal zbavit, je moje chronické pohádkaření. Proto kdyby jste potkali nějakou mou bejvalku z dob dávných... Nemějte jim za zlý, že na mě nevzpomínají zrovna v dobrém. Mají k tomu důvod. Ale s čistím svědomím můžu říct, že po dlouhých měsícíh až letech terapie a nachytávání od mé psycholožky... Jsem se této vlastnosti zbavil. Ale kdo ví. Možná zase někdy dostanu chuť si trochu imaginárně okořenit život.

Mám diagnostikovanou hypersexualitu.

To by tak hrozný nebylo. Taky jsem se to naučil ovládat. Sebekontrola je krásná věc. Ale představte si, že tohle ještě pod kontrolou nemáte. A jste takový hovado, že si najdete asexuální přítelkyni. Říkáte si, že to musela být kombinace jak z pekel? Byla. Já jí varoval. O to víc jsem si vychutnával její slzy, kdykoliv jsme měli sex.

Jsem emocionálně nestabilní sadista.

Kvůli té emoční nestabilitě si nechávám většinou tyhle hrátky ujít. Neříkám, že se momentálně nedokážu kontrolovat. Ale mít sex z nasranosti. Kdy ona vás zámeřně dráždí... A pak voláte záchranku, protože se bojíte, že jste jí ten kyslík odstřihli na moc dlouho. Naštěstí se jen prospala.

Byl jsem k slečnám upřímný.

Tady by se někdo zastavil a řekl, že co je na tom špatně. Byl jsem upřímný, ale z toho špatného konce asi? Minimálně pár slečen to nebralo zrovna dobře. Vždy jsem k nim byl upřímný, když jsem měl šuk jinde. A tudíž, když mi některá napsala, jestli mám ten večer čas a já měl už domluvený šuk... Řekl jsem to narovinu. Takový věci se neděljaí. Minimálně ne u slečen, u kterých víte, že si na vás začínají budovat emocionální pouta.

Už v tuhle chvíli vidím, že jenom tímto krátkým výčtem, by se mnou ani ta mizerná desetina procenta žen nic mít nechtěla. Ale možná to je ten důvod, proč si říkáme ty krásný věci. A občas si je i přibarvujeme. Přece o nic nejde! Je to jako kdybys lhal v životopise. Přece nikdo nikdy nepozná, že řidičák na ješterku nemáš!