Upřímnost/strach

Si tak všímám, jak mají stále lidé potřebu se vymezovat a osočovat jiné, jak to dělají špatně. Sám mám v hlavě samozřejmě stále spuštěný proces Kritik na pozadí. Jen málo kdy mě něčí chování nutí k tomu, abych vážně kritizoval. Sám mám tolik nešvarů, že je mi to blbí :)

Dost si dávám pozor, abych se neposmíval lidem, za jejich chyby, protože má zkušenost je taková, že když se někomu směju za to, že cestou z hospody ztratil botu, tak ji pak brzo ztratím též, nebo když říkám, že nechápu, jak si někdo může komplikovat život, když má doma skvělou ženu a přitom se zamiluje do jiné...

Jen poslední dobou začínám být dost citlivý na to, když se třeba i zde s někým bavím a sdělí mi nějaké své choutky a doplní to tvrzením, že to přeci musí před manželkou tajit, že je jasný, že by mu jinak sbalila kufry. Ať už jde u nějaké úchylky, nebo sex jinou osobou.

Nějak mi jsou ti lidé čím dál víc nesympatičtí. Sám mám úchylek pěkný sortiment, ikdyž mě to vlastně nějak vše přijde normální, cítím se být víc zvířetem, než člověkem a u zvířat jsou choutky co mám běžné. Jsem tak nějak příjemně perverzní z pohledu slušného člověka asi :) Neb nikomu nemám potřebu ubližovat. Pro mě je dost zásadní, že mohu sdílet s nejbližšími celkem vše, ikdyž né vše se setká zrovna s nadšením :) Ale mám rád jasno... To stejné platí o přiznání sexuálních partnerů.

Konkrétně teď bych docela bral stálého milence k nám do trojky s milenkou, ale najít někoho na podobné vlně je fakt náročný. S manželkou jsme měli 3 roky jednoho skvělého borce. Vlastně takřka dokonalý byl, jen se s námi stýkal tajně a přitom měl manželku. tento rok si zde zrušil účet a nereagoval na zprávu na Whatsapu. Nabízí se myšlenka, že mu na to žena přišla. Občas mě někdo zaujme, ale zjišťuju, že jakmile mi sdělí, že vše SAMOZŘJMĚ diskrétně, tak mě přechází chuť.

Já tohle nedokážu úplně pobrat, chápu důvody, tedy hlavně ten jeden a tím je strach. Jako musím uznat, že to nebyla úplně procházka růžovím sadem, sdělit ženě všechny ty věci, co se neříkají a pak nějak vykomunikovat, jak s tím naložit. Vlastně celkem peklo místama :D Taky jsem na ženu nevybalil úplně vše hned a je fakt, že jsme spolu tak dlouho, že už zná mé krásné, produktivní, šikovné... kvůli čemuž se mnou zřejmě zůstává i přes moje temné stránky. Každopádně jsem si vždy dokázal věci (i co se sexu týče), na kterých mi záleží, nakonec obhájit.

Když mi někdo řekne, že To jeho žena vědět nesmí, tak je to pro mě už celkem velký špatný. Možná je ten základní rozdíl v tom, že ikdyž je pro mě představa rozvodu děsivá a snad k němu ani nikdy nedojde, tak se cítím dostatečně schopný žít si svůj sen i bez mé ženy, prostě by se objevila jiná, je to krutý, ale je to tak, pro mě je pocit svobody stále jedna z nejvyšších hodnot.