Jarmila

Ahoj, já jsem Jarmila, táhne mi na třicet a mám krizi středního doletu. Mezi mé zvláštnosti patří to, že chráním klima. A to fest. Což o to, zlí jazykové říkají, že globální oteplování neexistuje, a já jim na to opovídám, že klidně mohli dinosauři těžit na asteroidech. Jsou to obvykle takoví nevzdělanci, kteří dělají bordel úplně všude. Nedělá jim problém odhodit papírový kapesník do lesa, když se tam jdou *. Ale to bych zabíhala příliš do detailů. Hlavní je klima chránit. Teda žádná velká a těžká auta, ani letadla, která znečišťují planetu.

"Kuuurva, která kuuva!" Rozčiloval se pán, kterého jsme pozorovali přes křoví. Četl si zrovna lístek naší organizace, který jsme mu nechali za stěračem jeho bmw x5. "Ahha, no tak vytáhnu z garáže američana vy čubky!" Zakřičel a po chvíli vyjelo neuvěřitelně obří auto. "Ta práce nemá smysl!" Řekl naštvaně kolega, který se krčil vedle. Ale má, už jen kvůli tomu, že vykazujeme činnost. Náladu nám spravilo auto místního Itala. Co na tom, že rozvážel pizzu. To by nám ani tak nevadilo. Ale že ji rozvážel v Land roveru nové generace, hned dostal za stěrač lístek, tak mu trochu asi vadilo, že nemůže odjet. Ale to nebyl čas zjišťovat. Jen jsme slyšeli naším směrem nějaké italské nadávky. Ale děláme to pro přírodu.

Našli jsme docela účinnou zábavu, po které ale máme ruce od asfaltu a lepidla. Nejlepší je to v muzeu, nebo galerii, protože tam vás nic nepřejede. A pravděpodobně se na vás nikdo nevymočí. Maximálně vyfasujete nějakou pokutu za výtržnost, ale ještě se nám nestalo, že bychom něco platili. Spíš platí oni nám. I skvělé právníky, že se nám podařilo trochu podojit stát kvůli jednomu kolegovi, kterému kvůli ženským hormonům ve vodě narostla prsa.

Seznámila jsem se už před lety se starším pánem. "Heh, huh, hy hekná holka!" Ozvalo se, čímž mi docela zalichotil. "Huh, huh, huh..." Ozývalo se z okna naší kanceláře skoro celou noc. "Hardo, kolikrát jsme ti říkali, že tady se nešuká!" Obořila se prudérní kolegyně Marta, když ráno přišla přepočítávat naše finance a hlavně sponzory, kterých je víc než dost. "Hardon, huh!" Řekl provinile Harda. "Tu sedačku si ale budeš čistit sám, co jste tu vyváděli? Použili jste alespoň bezlatexovou ochranu?" Zeptala se starostlivě. "Hasně, he ho!" Odvětil. "A co je tady tohle?" Vykřikla Marta. "Hrčka!" Odpověděl Harda. "Já vím, že to jsou brčka, na tom by nic ne..., ale PLASTOVÁ kurva!". "Hardon!"
"Huh, heden hotaz. Haká he hátěž haoceánských hodí? Hení ho híc, hež hauta?" Zeptal se Harda. "Nebuď drzý, přece znáš základní myšlenku pomáhat přírodě!" Okřikla ho znovu Marta. "Hoč hídíš HUV?" Ptal se dál. "Co je komu po tom?" Odpověděla Marta.