Pohlcení

Najednou jsem volná. Jsem ve Vaší přítomnosti. Klečím před Vámi s mírně sehnutou hlavou. Schválně mě necháváte čekat, dokud nejsem už tak netrpělivá, že se začínám lehce ošívat. Vy jste ovšem trpělivý a chcete, abych pocítila to co vy už dávno vnímáte. A najednou moje tělo zareaguje na to samé. Už to cítím. Ten klid. Nic se v mém nitru nevzpouzí. Nic nezaměstnává moji hlavu, těmi všemi zbytečnými obavami o nás dvou. Tělo mi nestahuje žádná úzkost. Ovšem nahradilo je cosi silnějšího, dravějšího, spalujícího a všudypřítomného.

To, že Vám patřím. Celá i s duší. Celou jste si mě podmanil. A v ten okamžik se již neudržím. ,,Pane.." ozve se můj tichý ukňučený hlas. A Vy mi ukážete, jaké to je cítit na mé kůži štiplavé pohlazení Vaší péče. Moje oddanost k Vám mě již nenávratně pohltí.