Pohlcení

Najednou jsem volná.
Jsem ve Vaší přítomnosti.
Klečím před Vámi s mírně sehnutou hlavou.
Schválně mě necháváte čekat, dokud nejsem už tak netrpělivá, že se začínám lehce ošívat.
Vy jste ovšem trpělivý a chcete, abych pocítila to co vy už dávno vnímáte.
A najednou moje tělo zareaguje na to samé.
Už to cítím.
Ten klid.
Nic se v mém nitru nevzpouzí.
Nic nezaměstnává moji hlavu, těmi všemi zbytečnými obavami o nás dvou.
Tělo mi nestahuje žádná úzkost.
Ovšem nahradilo je cosi silnějšího, dravějšího, spalujícího a všudypřítomného.

To, že Vám patřím.
Celá i s duší.
Celou jste si mě podmanil.
A v ten okamžik se již neudržím.
,,Pane.." ozve se můj tichý ukňučený hlas.
A Vy mi ukážete, jaké to je cítit na mé kůži štiplavé pohlazení Vaší péče.
Moje oddanost k Vám mě již nenávratně pohltí.