Když se ti to nelíbí,nečti to!

Už jsem tady párkrát četla názor, že pokud se ti blog nelíbí, tak ho nečti.
Ano je tady spoustu blogů, ke kterým prostě nemám potřebu se vyjádřit a jdu dál.
A to nutně nemusí být jen ty, které nejsou mým šálkem kávy, ale i ty dobré, ke kterým zkrátka není co dodat. Lajknu, nebo přeskočím a jdu dál.

Ale pak jsou tady blogy, které v nás vyvolávají nějaké emoce a okamžitě nám naskakují myšlenky, reakce a vztahujeme je na věci, které se nám buď staly, nebo které si myslíme.

Nevím, jestli je v pořádku v takovém případě mlčet, ale já to prostě nedokážu.
A vlastně proč bych taky měla?

Každý autor píše blog proto, aby dostal nějaké reakce. Kdo tvrdí, že ne, kecá.
Protože jinak by si své myšlenky napsal doma na papír a strčil do šuplíku.

Takže musí počítat s tím, že odezvy můžou být pozitivní i negativní. Kdybychom se řídili pravidlem mlč, nebo chval, nebyl by kompletní pohled nás všech na danou věc objektivní.

Co se učím je, neradit a nepřesvědčovat někoho, jak to má dělat.
I když tady někdy čtu věci, které se mi příčí, tak prostě vím, že ten člověk si to bude stejně dělat po svém.
To, že to nechápu, může být zapříčiněno odlišným životním stylem, dětstvím, zkušenostmi atd.
Ale svůj názor na to napsat přece můžu.
Já bych to dělala tak a tak.
Nebo pro mě je tohle za hranou.
Nechápu to.

Některé reakce nejsou příjemné a taky mě občas nasraly, ale jsou dva druhy. Jedny okamžitě vypouštím z hlavy, protože vím, že se mnou "neladí" a pak jsou ty, nad kterými uvažuji a častokrát jsem musela uznat, že v něčem ty lidi měli pravdu.
Takže mně osobně by ani nevyhovovalo, kdyby jste mlčeli, nebo jen chválili.

Jsou tady samozřejmě prudiči a naštěstí je jich strašně málo, kteří píšou jen negativní věci, ve kterých se odráží jejich životní frustrace.
Ty beru s rezervou.

Ale pak je tady spoustu upřímných lidí, kteří dokážou napsat jak to dobré, tak to špatné.
A tam zbystřím a vím, že bych jejich pohled měla alespoň zvážit.
Takže za mě je jakákoliv reakce v pořádku.
A mlčení si opravdu můžeme vykládat spíš jako souhlas.
Kdo není ochotný jít s kůží na trh, tak by si měl psát doma do deníčku.

A ještě k toleranci. Tolerovat neznamená souhlasit. Většinou se jedná o odlišný názor, který jsme schopni akceptovat, přestože to má někdo jinak. Ale přátelům taky řeknete ten svůj, i když víte, že si to udělají po svém.

No a pak jsou tady věci, které nejsme ochotni ani tolerovat, protože se nás přímo nebo nepřímo dotýkají. A tam je naprosto v pořádku vyjádřit svůj nesouhlas. Ať už je to politika, osobní vztahy, sex, hygiena, peníze atd.

Jsme dospělí lidé, kteří vedou diskuze všude možně a popravdě nerozumím tomu, proč tady bychom měli tedy mlčet. Každý má možnost přece souhlasit, nebo ne, a v tom vnímám výhodu svobodného projevu.