Je BDSM závazek ?

Samozřejmě, že ano.

Dovolím si začít poněkud obšírněji a zabrousím trochu do psychologie,
historie a hlavně svých úvah.



Dokud jsme byly děti a starali se o nás rodiče, tak jsme si nedělali hlavu s tím co je pro nás bezpečné, či nebezpečné. Nebo co je pro nás důležité. Ale čím více stárneme a vyvíjíme se, tím více si uvědomujem, že je třeba se dívat více dál do budoucna. Čím jsme starší, tím více závazku a povinností máme. Ale to co zůstává společné v každém věku je zdraví.

Dokud jsme byli děti, tak část odpovědnosti za tuto stránku převzali rodiče.
Ale větší část našeho života je na nás, jak se o sebe staráme. Nejsem lékař a neznám statistiky ale myslím si, že za 80% procent našich nemocí a bolístek si můžeme sami.

Pevně doufám, že většina čitatelů se semnou shodne, že zdraví je to nejdůležitější co máme. Pro mě osobně je na dalším místě rodina a na dalším místě cizí život. Jak že to myslím s tím cizím životem? Jistě známe z filmů,
případně i z reality, dost situací, kdy někdo za někoho, byl ochoten položit
život. Lhal bych, kdybych řekl, že bych pokaždé s někým život vyměnil, ale je to i o člověku a o situaci v jaké by to měl (nikoli) mohl udělat. Samozřejmě,
že existuje něco jako pud sebezáchovy a asi existuje velmi málo lidí, kteří by bez váhání vyměnili svůj život (své zdraví), za cizí. Co si budem nalhávat, v tomhle směru jsme sobci a jde nám prioritně o nás. A to je asi přirozené a nedá
se to vytknout nikomu. Ale! Je tu to proklaté, pravdivé, "ALE", to krátké slovíčko, které kalí vodu. Ano, jsme sobci a jako obhajobu můžeme použít pud sebezáchovy. Ale co když se nebude jednat o náš život? Co když bychom měli rozhodnout o životě někoho jiného?



Teď trochu odbočím: Všimli jste si někdy, jak si lidé často přestanou vážit toho, co berou za samozřejmé? Dám pár příkladů: Člověk má práci, má ji už
nějaký čas. Ale váží si toho? Dokud o práci nepřijde, nebo dokud nebude bez práce, tak nemá protipól k tomu, aby věděl jak je dobře práci mít.

Anebo: spousta z nás máme partnera, partnerku. Muž přijde unavený domů z práce, povečeří, sedne k televizi. Kdo mu, ale udělal večeři? Kdo mu uklidil doma?
Kdo mu vypral? A co když se s ženou rozejde? Nebo ještě hůř, začne ženu podvádět, ale vrací se domů kde má své zázemí. A žena mu na to přijde a vystěhuje ho, nebo se odstěhuje. Nejednou se o něj nikdo nestará. Nedovede si pořádně uvařit, uklidit, atd. atd.



A teď k mému tématu:

Pro mne jako domíka, je fakt, že mám partnerku, že mám subinku,
důležitý. Subinka když se pánovy oddá, tak mu dává do rukou svůj život a své zdraví. Z její strany je vlastně tento závazek malý. Ale z mé strany? Já
jsem domík, já jsem ten kdo se o ni musí starat. Zdraví, není jen to fyzické,
ale i psychické. Jak mi někdo řekl, nebo jsem někde četl: " Šrámy od rákosky se zahojí, ale šrámy na srdíčku ne" A to je to, oč tu běží. Pán si musí plně uvědomovat, svoji zodpovědnost za fyzické a psychické zdraví své
subinky. I subinka má své nálady, své problémy, své pocity. Pán by měl být, ale pro ni světlem v temnotě. Měla by vědět, že s pánem je vždy v bezpečí. Pro nezasvěceného diváka, může být nějaká hrátka třeba už příliš ošklivá, ale subinka a pán se znají. Subinka má v něj důvěru a pán zase musí vědět, co všechno si k ní může dovolit a jak daleko zajít. Podstatné jsou však slovíčka důvěra, zodpovědnost a závazek.



Dovolím si ukázku mého pojetí seznamovacího inzerátu:

Hledám subinku, která se mi po čase poznávání plně oddá. A já přijmu, tento velký závazek a budu se o ni zodpovědně, s citem a láskou starat.



Pokud jsou láska a cit opravdové, jsou dobrou zárukou toho, že i pánův přístup bude bezpečný.

Pevně věřím, že za výše uvedených podmínek, bude toto platit, ať už si dom a sub, jen hrají. Nebo mají dlouhodobější vřelý vztah. BDSM je vždy závazek, zaleží však na nás jak k němu přistupujeme.
Láska u BDSM není podmínkou, ale cit jistě je. I profidomina musí mít vůči sub cit, aby věděla co může a co ne. I profidomina potřebuje zpětnou vazbu.