Mr. Nobody

Ulétávám na snímcích, kde se pracuje s časem, případně s únikem do paralelního světa - Lásky čas, Zakletý v čase, Interstellar, Butterfly effect a hlavně pro mě kultovní Mr. Nobody - ten typ filmu, o kterém poprvé přemýšlíte další dva dny a výborný soundtrack s Buddym Hollym posloucháte dokonce celý týden, aby Vám připomněl emotivní pasáže filmu. Jared Leto v něm hraje muže, jenž si během dětství v hlavě přehrává různé scénáře svého života…

Sice nejsem Jared Leto, ale o svých paralelních životech jsem přemýšlel ještě dávno před tím, než jsem film viděl. Občas před spaním, kdy jsem v celkem poklidném životním období a z neznámých důvodů nemohu usnout, si projíždím životní křižovatky mého dosavadního bytí. Někdy to vezmu i velmi detailně a promýšlím jak by život vypadal, pokud bych se v minulosti rozhodl jinak.

Myslím hlavně na moje mladické nerozvážnosti, během parkurových trapno-pokusů, které mě mohly stát život, ještě před tím než jsem mohl zákonně ochutnat alkohol, volby během studijních let, pracovních rozhodnutí, vztahů a sexu… U posledně jmenovaného bych se zastavil, abych se držel hlavního tématu tohoto serveru. Někdy totiž myslím na to, že moje “poprvé" mohlo být daleko dříve než v 20, jak jsem to reálně stihl..

Bylo mi 18 a chodil jsem do druháku SŠ s dívkou jménem Erika. Byla nádherná blondýna s prsy akorát do ruky a krásným zadkem, který na mě, dolňáka, platil už tehdy… Dost často mi projevovala svůj zájem o mě. A to nejen psaníčky ve stylu “Budeš se mnou chodit? - ANO / NE” jako na základce. Jednou si v rámci našich “kamarádských vztahů” stáhla džíny, aby mi ukázala nové kalhotky, které si koupila kvůli mě, aby cituji “mě vzrušovala, až spolu budeme šukat..” Jindy se při znuděných přestávkách postavila přede mě, a tiskla mi svůj krásný, v džínách obtažený zadek, na mé péro (no tenkrát spíš asi ještě pérko)…
Při mé tehdejší pubertální nadrženosti to se mnou dost cloumalo. Dost jsem bojoval, abych “pérko” (sorry čtenářům za zdrobnělinu, ale v 18 letech, fakt, víte co…) udržel v relativním klidu a ona tedy necítila, že jí na zadku něco tlačí. Nadrženost jsem si přinesl ze školy domů, a to přímo do papírových kapesníčků… Několikrát.

Vše krásně rozjeto - já se líbil jí, ona se líbila mě, že?
Mělo to jen jeden takový, malý, drobný háček… A to sice takový, že jsem tenkrát neměl odvahu jí to kdykoliv říct, nebo její krásnou aktivitu jakkoliv opětovat! Moje dospělé já by tomu osmnáctiletému dalo nejraději facku, že tuhle hozenou rukavici nezvedl a že jsem jí nechal na pochybách.
Neopětoval jsem to jednak proto, že jsem byl tehdy dost stydlivý, a za druhé proto, že se líbila taky kamarádovi, kterému jsem nechtěl lézt do zelí. I přesto, že jí nakonec nesbalil. Zkrátka jsem si s touto hrou neporadil vůbec dobře.
Platí přesně to, co se říká - v tomto věku jsou ženy daleko vyspělejší než chlapci. Termín “ženy” a “chlapci” používám naprosto záměrně kvůli úrovni vyspělosti v tomto věku.
A tak jsem panictví ztratil až o 2 roky později s rychloznámostí, která mě přitahovala o dost méně než tehdy Erika, a kterou jsem sotva znal pár dní…
Erika své panenství pak pravděpodobně ztratila s týpkem, členem místní pouliční party, která si odpoledne krátila čas tím, že prudila mladší kluky, případně party kluků v menším počtu. Dnes pravděpodobně na podpoře s několika výkony trestu již za sebou..

A to je přesně jeden z mých paralelních životů, o kterých často přemýšlím - v tomhle paralelním světe jsem byl už tehdy odvážnějším člověkem, co s Erikou chodil, kalhotky jsem jí při ukázce pochválil a zadek řádné osahal. Při vysedávání na chodbách našeho panelového domu jsem jí ohnul a dostala co si za ty svoje krásné provokace zasloužila. Svoje “poprvé” jsme měl s ní. Měli jsme vášnivý první vztah plný sexu. Nedal jsem jí tak důvod pokukovat po zboží nulové kategorie, se kterým ztratila panenství (odhaduju). A protože bych jí pravděpodobně naprosto propadnul, pokračovali bychom v divokém, nechráněném sexu, nedopatřením bych jí zbouchnul a musel si najít práci hned po maturitě. V jiném oboru než v kterém aktuálně působím.. Vysokou školu už bych nikdy nedodělal, kvůli rodinným povinnostem a nedostal bych se tedy ani k SW vývoji, který mě dnes tak baví a dobře živí. S Erikou bychom se později rozešli, protože to pravděpodobně nebude holka na celý život..

Obsah popisuji jen ve zkratce. Ve svých představách vidím sexuální scény velmi barvitě, stejně jako chození s ní a dopady na celý můj život.

Miluji, jak se tyto drobná rozhodnutí případně další naše chování odráží na budoucím vývoji našeho života. Baví mě o tom přemýšlet, protože mě to vrací zpátky na zem. Drobné detaily rozhodují o tom kdo jsem, s kým jsem, a co mám. Vím, že můj život je bez větší vady na kráse a jsem za to vděčný, protože také vim jak je štěstí křehké, doslova závislé na malých a fatálních detailech. Můj úkol je ten fajn život pro mě a moji rodinu neposrat. Snad neselžu.

Slíbil jsem si, že pokud budu mít to štěstí a Eriku ještě někdy v životě potkám, vše jí ještě dodatečně povím, aby věděla, jak byla tehdy skvělá.To já nebyl dostatečný chlap, nikoliv ona přitažlivá slečna. To jen já mladý trouba to nedokázal ocenit a zpětně se vidím jako pan Nikdo.

Přemýšlíte také někdy o svém paralelním životě? Který křižovatka (a výběr cesty) ve vašem životě Vám život ovlivnila nejvíce?

P.S: Skutečný věk anonymizován :)

George