Vnitroblok

Paneláky. Ti co v nich bydlí, tak mají povětšinou k dispozici vnitroblok. Parčík, hřiště, teritorium pro nouzově rychlé vyběhnutí se čtyřnohým miláčkem.

Taková chvíle nastala přesně dnes kolem páté hodiny odpolední. Moje nezkušená parťačka do nepohody (NPDN) se vetřela, že jde s námi. Ledva jsme vyletěly ze dveří, se psem v těsném závěsu, tak jsem zaslechla známý hlasový ( a velmi hlasitý) projev. Sténání, vzdychání, jako by se jelen v říji urval ze řetězu. Prožitek byl famózní, hodný Oskara v pornu.

Samozřejmě tyhle projevy zaznamenala i NPDN a nastala debata.

NPDN: "Hele, tady někdo křičí. To je asi nějaký pán a něco ho bolí. Křičí au au!" Někdy bych chtěla její smysl pro humor rozlousknout.

Začala jsem se culit, což NPDN považovala za pokyn k pokračování.

NPDN: "Hele, ale tomu pánovi je asi fakt špatně. Nezavoláme mu záchranku?"

Musím uznat, že sténání a vzdychání nabíralo na intenzitě a řikala jsem si, co se tam sakriš odehrává, že to ten chlap tak prožívá 👍.

Já: "Neboj, pánovi nic není, jen má radost ze života."

NPDN: "Hele, ale on tam fakt skučí. Já bych mu tu záchranku zavolala!"

Já: " Pán nepotřebuje záchranku, on si pomáhá sám!"

NPDN: "Jdu po hlase!"

Tohle zahulákala na celej vnitroblok a ze třetího patra ( otevřené dveře na balkon) se ozvalo: " Vypadni, kurva!!!"

Ta hubu dokořán, já už jsem smích neudržela a začala jsem se nekontrolovaně nahlas smát. Čeho lituju je, že jsem neopětovala jeho zvolání a nezařvala: "Skvělý herecký výkon!" Samozřejmě by následoval aplaus.

A tož tak... Šuku zdar 🤣