Žralena

Ahoj, jsem Laděna. Mnozí mě milují, jiní mi říkají třeba Žralena, a ti ať si prdel políbí. Nekdy mi pošlou i minimum peněz, aby mě mohli urazit na obrazovce. Někdy i maximum, abych jim stream přizpůsobila, abych si do píči mohla strčit třeba banán.

Minule jsem uvízla v konstrukci jedné nablblé prolézačky. Proč jsem tam lezla jsem vysvětlila minule. Proč mě museli vyprošťovat hasiči taky. Ale nevíte co dělat, když se vám něco podobného stane. Pojišťovna cituji "Rozvalení starou tlustou machnou" nehradí. Asi mám blbou pojistku. Prý jsem tam navíc lezla schválně. No to je sice pravda, ale co už.

Trochu taktu by jim prospělo. Ale to už jsem byla uprostřed žracího čísla, kde jsem vysvětlovala, na jakou činnost mám živnost, aby taky jiní mohli zkusit podobnou řeholi. Myslíte si, že je to jenom o žraní, což skutečně je. Koupila jsem si novou váhu na míru, která mě neuráží, ale odesílá každé vážení na web, kde můžete zanechat donor. Je tam i pěkný graf z historie vážení. Teď je tam 240 kilo. Musíte se ptát, jak se s takovou prdelí cestuje. Dost těžko, měli by dělat autobusy pro takové jako já. "Vždyť ty ji máš jako plátno v multikině!" Řekl mi jeden neomalenec.

Vlezla jsem do busu, co byl rozhrkaný, jak kdyby měl Parkinsona. Strašný krám. Navíc dali sedadla tak, že se nevlezu jinam, než na čtyřku. Ty pohledy jsou hrozné, ale jsou mi u prdele, aby nikdo nerušil, dávám si nohy na protější dvojsedadlo. Je to pohodička. "Liduš, koukni na tu prasnici!" Uslyšela jsem za sebou hlas v autobuse. Ale nevšímám si toho, křupky rychle nepohodu zahání, i když je autobus narvaný. Pokud mám zkušenosti z letadel, tak tam je to trochu problém a vždycky přetékám na vedlejší sedadlo.

I když v první třídě je mají jaksi větší. "Vážení cestující, nevšímejte si... prasnice!" Ozvalo se z reproduktoru. Najednou jsem se zpocená probudila. "...autobus jede jen do příští stanice!" Ozývalo se z reproduktoru, což mě trochu uklidnilo, i když mi křupky spadly na zem a rozsypaly se ze sáčku. "Sindy, nežer tu sračku, bude ti blbě!" Okřikla nějaká paní kolem čtyřiceti svojí čivavu. Ale to už mi ten autobus lezl krkem a měla jsem chuť na další křupky.

Tuhle jsem přišla na nápad a někdy v sobě nosím dálkově ovládaný vibrátor, kterému dělám reklamu. Vždy vyberu pár největších dárců, kteří ho mohou kdykoliv ovládat.