Daleko od domova, přemýšlím co dál.
Jaký smysl mi život dává.
Co vše jsem prožil a zda za to stál.
Deprese se zas do mé hlavy vkradá.
Chci tě zase držet v roli co se ti líbí.
Chci cítit tvoje vzrušení.
Chci slyšet jak ústa tvá mi věrnost slíbí.
A z tvým tělem dělám co se mi zlíbí.
Jak vzdycháš, jak chutnáš, jak potřebuješ.
Jak prosíš ať pokračuji.
Jak vše co chci, mě ty, naslibuješ.
Jak tě trápím a svoje péro stopořuji.
Chybí mi tvá, touha, smích, pohledy.
Chybí mi každý den.
Chybí mi jak se uspokujuji a neberu na tebe ohledy.
Chybí mi o tobě i sen.
Ne nejsem prázdný.
Jen své city k tobě dávám najevo po svém.
Ne nejsem ani zrádný.
Chci zase cítit tvé tělo na svém.
Vrať se zpátky a pros za odpuštění.
Buď se mnou aspoň pár let.
Dlouho trvalo mi, mozku tvého rozluštění.
Já nechci jen tvůj úlet.
Touho má kde jsi.
Kde tě najít.
Proč se mnou nejsi.
Musím si nechat chuť zajít, nebo se dojít řádně zkalit.