Čekatel..

Podělím se s Vámi o to, jak jsem ze sebe dělal debila a byl jsem takzvaným čekatelem skoro desetiletí!..

Jestli se ptáte, kdo je to čekatel, tak vysvětlím!

Čekatelů může být hormada, ale tím jakým jsem byl já, vy být nechcete, neměli byste a pokud jste, okamžitě se na to vyserte!

Ach ty lásky..

Nojo.. Kdo z nás se alespoň jednou nezamiloval do nějaké spolužačky, či spolužáka? I mě to potkalo.. Jmenovala se Adéla.. Zamiloval jsem se do ní v průběhu 6. třídy, což bylo kolem XI let, nicméně tahle dětská láska postupem času přerůstala v tu ,,opravdovou" bohužel jednostrannou.. Podotýkám, že nebyla krásná, spíš průměrná, přitahovaly mě k ní jiný věci, k mé smůle jí ke mně nepřitahovalo nic.. Byl jsem prostě jen spolužák..

Přeskočím ty hluchý léta a skočím do doby, po mém prvním vážném vztahu..

Byl to rok tuším 2010, oba jsme byli nezadaní a začali spolu velmi intenzivně komunikovat a trávit čas.. Bohužel ve mně se probudilo to, co jsem si myslel, že je pohřbený hodně hluboko. Noo.. Nebylo! Věděl jsem, že jí miluju, bohužel opět velmi slepě.. Byl jsem schopný pro ni udělat první poslední a kdykoliv řekla, přijel jsem, ať už šlo o cokoliv.. Prostě zamilovanej blbec..

Přeskočím asi i ty nudný věci, jak mě využívala, abych dotáhnul kamaráda, do kterýho byla zamilovaná, jak mi X-krát brečela na rameni, jak jsou ti chlapi hrozní a že nemá štěstí na hodnýho chlapa nebo i to, že když jsem se jí vyznal a ona mě odmítla, tak to řekla samozřejmě všem okolo a já vypadal za kokota. Noo.. tech fuck upu bylo mnohem víc, škoda mluvit.. Mimochodem.. Věřte tomu nebo ne, ale ani blbou pusu jsme si nikdy nedali.. Natož tak nějaký mrdání.. Což by bez tý pusy bylo jako mrdat se šlapkou.. Co ovšem uměla skvěle, bylo objímání a dotýkání se mě.. No a ona mi tyhle přátelský gesta zhnusila tak, že je nesnáším dodnes, nikdo, opakuji nikdo, se mě nesmí dotýkat, objímat.. Všichni kolem mě to vědí, s lidmi si podávám jen ruku! Jedinou vyjímkou pro mě jsou partnerky a milenky, ty se ke mně mohou klidně přilepit!

Poslední tečkou byly pro mě Vánoční svátky před asi 8 lety, kdy ona opět brečela, jak je ten její frajer hroznej a že se rozešli a že potřebuje někam, kde bude klid a pohoda, než se odstěhuje.. Tak jsem jí nabídl, že Vánoční svátky strávíme společně a ona ihned, jak to bude skvělý a co všechno podniknem.. Pro mě to byla vítaná změna, protože Vánoce jsem trávil sám stejně jako posledních 12let. No co myslíte.. Svátky jsme spolu nestrávili, protože se k sobě slavnostně vrátili na Štědrý večer, jak romantické, že? No a ona ani neměla tolik slušnosti mi to ríct.. Prostě ani čárka.. Samozřejmě nejsem uplnej debil a po tom, co přestala odpovídat na zprávy mi to došlo..

Jak to bylo dál?

Téměř každý rok mi píše k svátku, narozeninám, Vánocům, Novému roku.. A já? Nic.. Až do letošních narozenin.. Doplnila svou zprávu o otázku: Ty se semnou nebavíš? No, nedalo mi to.. Má odpověď: Myslím si, že si spolu nemáme co říct, ty jsi někde, já jsem někde, máme společnoi jen minulost a já nejsem nostalgik! Za těch X let jsme každý ušli dlouhou cestu, bohužel vzdálenost mezi námi se zvětšuje, nikoliv zmenšuje a já nemám potřebu udržovat kontakty s lidmi, kteří mi kromě vědomí, že jsem chyboval, nepřináší nic jiného. Nerad dělám chyby a to co jsem k tobě kdy cítil považuji za jednu z největších chyb mého života. Nic mi do života nepřinášíš a já nemám důvod pečovat o takový vztah!

Takže takhle přátlé..

Pokud jste někdo v situaci, kdy jste zamilovaní do člověka, který vám vaše city neopětuje, vyserte se na to, nedělejte stejnou chybu jako já.. Jste jen čekatelé na něco, co nikdy nepřijde stejně jako nepřišel Godot. Ušetřete si tedy prosím to vaše absurdní drama ať vás to nepoznamená, jako mě.. Vím, že Adéla je prapúvodce toho, proč mám problém s tím, se do někoho zamilovat, vyznat city a dalši kokotiny, který spousta z vás dělá dnes a denně.. Miluju tě, pro mě není jen fráze, je to změněný stav mysli, kterému předchazí spousta rozhodování a přemýšlení. Přeci jen tím, že někomu řeknu Miluju tě, mu dávám moc nademnou. A tou mocí je myšlena možnost mi ublížit a když myslím ublížit, tak opravdu moc. Čekatelství Vás brzdí a mění! Takže pamatujte, pokud si na někoho myslíte, děláte gesta, snažíte se, aby se dotyčnej či dotyčná podívala vaším směrem, je to v pořádku, ale není to v pořádku, pokud to trvá měsíce nebo dokonce roky! Prostě se seberte a jděte dál, protože díky tomu, že se na někoho fixujete, přicházíte o jiné příležitosti, takže sundejte ty klapky, rozhlídněte se kolem sebe a buďte šťastní! S těmi ke komu se upínáte šťastní nikdy nebudete.

Myslím to s váma dobře, Johnny!