Jak jsem byla mrcha

Nechodím amateri.cz moc často, ale několik málo zkušeností už jsem nasbírala. Po zveřejnění první galerie mi přistálo 195 vzkazů do schránky. Někteří šli rovnou na věc, jiní zkoušeli požadovat neslušné věci rádoby slušně a mnoho další se opakovaně dožadovalo pozornosti. Odmítnutí považovali za urážku majestátu. Profil zřejmě nečetl nikdo.

Při druhé galerii, se to opakovalo. To už jsem pak většinu vzkazů raději ani nečetla. Začaly se objevovat nadávky a výhružky. Jeden nick (bez vlastních galerií a vyplněného profilu) to shrnul nejlépe - prý jsem "blbá děvka co jen provokuje a špulí tady kundu, a přitom na sebe nenechá ani sáhnout a neumí ani slušně odpovědět". Ok, chlapci. Chtěla bych vás vidět jak odpovídáte na 300 zpráv. Na každou odpověď by mi odpovědělo uražené ego a tak bych znovu a znovu odpovídala na 300 zpráv a dokola vysvětlovala, proč nemám zájem. Geometrickou řadou bych se utopila ve věčném odpovídání na odpovědi.

Ale abych jen nehanila - několik milých zpráv, které mne zaujaly, přeci jen občas přišlo. Tímto všem děkuji. Oni už budou vědět.

A nakonec, světe div se, přišla zpráva od staršího tatíka před šedesátkou, která mi vyrazila dech tím, jak přesně naplňovala mé fantazie z doby dospívání. V návalu chvilkového vzrušení jsem se po krátkém psaní neovládla a vzala jsem si tatíka do soukromé místnosti. Bylo to úžasné! Vlastně poprvé v životě jsem se chovala opravdu hnusně, nadřazeně, arogantně a sprostě. On to snášel a mě se to moc líbilo! Sice jen po písmenkách (na kameře byl jen on), ale i tak jsem měla motýly v břiše z toho, že se takhle chovám k někomu cizímu. A on poslouchal! Udělal všechno! Řekl všechno! Ukázal všechno! Bože, proč jsem tohle nikdy neměla odvahu zkusit!?

Po týdnu se cítím stále jako v horečce. Každý den mi od něj chodí denní reporty, které poctivě píše protože jsem jeho "madam". Vím kdy spí, jí, onanuje a co dělá přes den. Jednou jsem se chystala tuhle hru ukončit a napsat mu, že už nic posílat nemusí. Chtěla jsem mu dát jako madam svobodu, propustit ho a ulevit svému svědomí. Jsem vdaná paní a tohle přeci je určitý druh nevěry, no ne?

Neudělala jsem to. Nepropustila. Ten pocit moci nad druhým, je pro mne natolik nový a opojný, že se s ním nechci hned tak rozloučit. Můj "otrok" navíc píše o svém každodenním životě natolik poutavě, že mě vlastně docela baví číst jeho příběh. Navíc to vědomí, že mu můžu cokoliv zakázat, nebo naopak nařídit, ovládat ho... jsem mrcha, že?