Předsudky, BDSM,

aneb, "kdo jste bez viny, hoďte kamenem"

Jak začít ? Možná trochu o sobě.

Myslím, že jsem slušný člověk, snažím se s každým vyjít. Ano, mám i úchylné sklony. A to k BDSM, jenže do té míry, že si to řeším v soukromí, bezpečně, s láskou a citem. Ovšem povídky jsou pro mně především relaxem a popuštěním uzdy své fantazie (jsou smyšlené). Jenže když jsem zveřejnil poslední díl své povídky, zde na blogu, byl jsem odsouzen za to, že povídka je drsná a morbidnější. A hlavně, najednou jsem byl já ten špatný, ten co by to opravdu udělal. Povídky zveřejňuju na blogu záměrně, protože když jsem se ji pokusil nechat tady zveřejnit v rubrice povídky, trvalo to snad měsíc.

Nezlobím se za to jak mě čitatelé/ky odsoudili a zaškatulkovali. Mrzí mne však všeobecný fakt, že lidé o mě vlastně moc věcí neví, neznají mě a dovolí si mě soudit. Jako by oni byli něco lepšího, jako by měli právo mě soudit. A ještě tomu budou říkat jen "diskuse".

Řeknu to jednoduše, nikdy bych nikoho, ať už přítele, i nepřítele, nenechal kopat díru v zemi pro kompost s tím, že bych ho nechal si myslet, že si kope hrob.

Ano za tuto myšlenkovou linii v mé povídce jsem byl odsouzen. Je to neobvyklé, je to smutné, ale nemá to nic společného s realitou. V žádném případě nejsem nácek, rasista apod. Naopak, jsem humanista a nerad lidem ubližuju. A proto mě mrzí, když jsem nepochopen a pro pár blbých vět mě lidé odsoudí. A při tom mě vůbec neznají.