Ano, pane...

Pamatuji na doby, kdy jsi na mě, na smluveném místě, čekal. Na to, jak jsem byla rozechvělá, radostí, nedočkavostí. Byl to tak krásný pocit. Vždycky jsi předem volal, v kolik budeš na místě, abys mi naznačil, že neodpustíš, pokud se opozdím. Mockrát jsem se chtěla opozdit. Vidět, jsi se zlobíš, jak se na mě přísně díváš. Zároveň jsem vnitřně věděla, že musím být poslušná holčička. Ne že musím, že to chci víc. Jediné co jsem kdy chtěla… Tvoji spokojenost. Odměnou mi byly Tvé doteky, Tvůj smích, Tvoje tělo…V uších mi dodnes zní: "Čekám, holčičko!"... Už běžím, pane…