Kino

Tsk jsem si dnes s mou sladkou Lu řekla, že vyrazíme za kulturou. Dlouho jsme nebyly v kině, film byl vybrán hodně rychle a musela jsem se přizpůsobit výběru. Ale co bych pro tu moji parťačku neudělala.

Ti, co mne znají více a déle, vědí, že jsem momentálně ve fázi "jedu na hraně svých fyzických sil". V překladu to znamená, že když jen maličko vypustím soustředění a vypnu hlavu, usínám. Usínám rychle všude, usínám za jídelním stolem, kdy nahodím čelovku, usínám v sedě v křesle, které mi simuluje mužskou náruč, usínám v poloze ležmo kdekoliv. A je to rychlé. Co by za to někteří rodiče dali, kdyby měli tak skvěle rychle usínající dítě, aby se mohli věnovat postelovým hrátkám.

Lístky zakoupeny, Lu si to skotačila do promítacího sálu a já se za ní ploužila vší silou vůle. Dosedly jsme vedle sebe. První, co mi prolétlo hlavou při dosedu na sedadlo....božeeee docela pohodlný.. hlavně neusni. Klasika, reklama, reklama, však to znáte, a film začal. A začaly se mi klížit víčka. "Nespi!" a následoval dloubanec do ruky. Dloubanců bylo asi hodně, ale já se vypla. Z filmu mám asi prvních a posledních 5 minut.

Tak si říkám, co kdybych šla do kina s mužem. Samozřejmě vyfintěná, v sukni, punčochy a při velkém sebezapření třeba i bez kalhotek. Jakou taktiku by použil, aby probudil spící Růženku vedle sebe? A co kdyby se mu to vůbec nepodařilo. Čekal by trpělivě, až se probudím z kómatu nebo by odešel?