Žijeme online

Tak jsem objednala vánoční dárky.

Jako vždycky přes internet. Dokonce ani ten voucher do prý vyhlášený steakový restaurace v Hodolanech si nemusím jezdit vyzvednout, pošlou mi ho poštou.

Vlastně už leta nakupuju takřka výhradně na dálku. Vůbec si nedovedu představit, že bych se s davama lidí mačkala někde v nákupáku. A to nejen o Vánocích.

Kupuju takhle od spodního prádla,  oblečení,  bot přes spotřebiče,  nábytek i pokojový kytky. Pohodlně si nakoupím jen tak v županu u kafe, aniž bych zvedla zadek z gauče. Dovezou mi to až domů a (asi mám štěstí) skoro vždycky s úsměvem.

Teď do naší dědiny dokonce začal  rozvážet rohlik.cz. Kurýr Jirka se toho dneska nebál a dokonce si i pohladil. Jen psa teda.

Postupem času jsme se naučili vyřídit skoro všechno online. Žádat, podepisovat smlouvy, kupovat a reklamovat, seznamovat se a uspokojovat. A dost z nás aspoň částečně i pracuje z domu.

Na některé lidi jsme narazili online, protože nás spojil společnej zájem a nakonec je poznali osobně.

Tady na amatérech by nás měl teoreticky taky vlastně spojovat společnej zájem, ale já občas mívám pocit, že to někteří berou spíš jako eshop.

Jak jste na tom vy? Nakupujete, vyřizujete, seznamujete se víc online, nebo převážně osobně?

PS: Vzpomněla jsem si na zážitek, kdy jsem byla výrazně mladší, podstatně hezčí a internet ještě k nakupování úplně nesloužil a z nákupu prádla se stala poměrně vzrušující chvilka. Na šukání bohužel nedošlo, protože úslužná paní prodavačka se co chvíli do kabinky pokusila strčit hlavu nebo další kus prádla. Možná bych někdy mohla udělat výjimku... 🙂