TO NEHRAJE, ONA MRCHOU JE!

Včera jsem v centru města potkal známou herečku. Kouřila cigaretu, klepala popel do velkého odpadkového koše a čekala před salonem krásy, aby ji udělali hlavu. Jasně, že ji téměř všichni kolemjdoucí poznávali, možná i pár cizinců. Když ji přes silnici pozdravoval měšťák ze smíšené hlídky, že ona si jej ze základky už asi nepamatuje, s úsměvem poděkovala a opětovala pozdrav.
To jsem si dodal odvahy i já, starej obšourník, který tam byl o dům vedle jaksi pracovně. Čekal jsem, až uklízečka dodělá barák, abychom vyjeli na další.
- Kam se podíváte, tam nějaký známý, viďte?
- No ano, je to ale velice milé.
A klep ho popel znovu do toho betónového koše.
- Jsem překvapený, že kouříte, nějak mi to k Vám nejde.
- Jo, žel, kouřím no - poněkud provinile a trošku rezignovaně pronesla.
- Pamatuji si Vás ještě z jedné reklamy proti kouření... Kde jsou ty časy, že?
Pokývala hlavou, možná se ji to vybavilo a možná ani ne.
Chvilku jsme ještě probírali ty pro mnoho rodin hodně smutné Vánoce, tu tragédii na filozofické fakultě... Pak jsem to ale otočil a rychle ji popřál vše nejlepší, hodně zdraví a ještě hodně hezkých rolí. No jo, až později jsem si uvědomil, že není jenom herečka, ale také režisérka. Nevadí. S úsměvem poděkovala a rozloučili jsme se. Líbání nebylo, mám kašel, ani selfíčko jsme nedali.
Ona se mi moc líbí. Skvěle hraje hlavně takové ty ženské mrchy, kterým my chlapi tak lehce podléháme a pak trpíme a trpíme. Moje žena říká, že toto se nedá uhrát, že to nehraje, že ona prostě mrcha je.
A co si myslíš ty, Karle? Musí být ženská rozenou mrchou, aby mrchu dobře zahrála? Jen potom nevím jak na herečky, které tak skvěle zahrají andílka...