Jak se časy mění...

Silvestrovský večer pro starší a pokročilé... sedíme doma, koukáme do počítačů a nejdeme spát čistě proto, že se spát nedá - venku to, přes týden starou tragédii vypadá jako u Verdunu nebo Stalingradu (co by se muselo stát, aby si duševní ubožáčci odpustili svoje privátní ohňostroje???)

Přesně před 40 lety jsme se slečnou trávili Silvestra na samotě v šumavských lesích. Bez televize, rádia, k pití jsme měli snad jedinou láhev vína... Pár měsíců před tím jsme tam prožili svoje "poprvé" a zachutnalo nám to. Takže program byl jasný :-). Svádění a vytváření napětí při odpolední procházce po lese a když sluníčko zalezlo za kopec, zalezli jsme i my do postele. Pravda - v rámci experimentování jsme z ní časem vylezli a vyzkoušeli i pevnost stolu, křesla atd. Nad ránem jsme usínali v objetí a na Nový rok vstávali dost pozdě - sotva jsme stačili uklidit a sbalit si věci, než pro nás přijeli chápající a přející rodiče, aby nás odvezli na vlak do Prahy. Kdyby tušili, že poté, co došly prezervativy a poševní čípky jsme nad antikoncepcí ve víru vášně tak nějak zlomili hůl a nechali věcem volný průběh ... asi by tak usměvaví nebyli. Přeci jen nás čekalo ještě skoro pět let studia...

Život jde dál, a jak to chodí, rozešli jsme se, ani dnes nevím proč. Ale vzpomínka zůstala. A třeba nejen mně, milá V.