Po sídlišti jen v triku.

Končilo léto a já měla na sobě jenom delší triko bez rukávu. Pod nim nic. Vracím se domů z celodenního koupání u řeky. Na silnici. Jak proudí vzdoušek, přes okýnko mne příjemně vane pod triko. Takhle vjedu i do městečka. Na jeho druhý straně odbočuju na sídliště. Cítím vzrušení a toužim se takhle projít sídlištěm.
Je hodně velký, a několik míst na parkování je volných. Parkuju a vidim, že sídliště už téměř usnulo. Na nic nečekam a už jsem venku a procházím se. Ještě teplej větřík mi vane do každýho místa na těle. Mňamiií, tohle zbožňuju. Takhle, téměř nahá projdu půlkou sídliště.
Když uvidim pískoviště, tak dloho neváham a už bos kráčim v něm. Kleknu si a sednu, a prociťuju ja mi písek vjíždí mezi půlky. Pískoviště je větší a ze dvou stran krytý vysokýma dřevěnýma deskama. Chcu toho využit. Vstanu a projdu se kolem. Vzduch čistej, nikoho kolem není. Vracím se do písku, svlékam jedinej kousek oblečení a už si sedam do písku. Sypu jej na sebe, sedim, ležím v něm. Až jsem z pískohrátek roztřesena.
Když mne z hrátek probere nějakej zvuk, kleknu si a jdu to prozkoumat. Cela nahotou vzrušena se projdu po nejbližší roh bytovky. Rozhlédnu se, nikde ani duše. V oknech asi taky dobrý. Vracim se do písku. Ještě si sednu, beru triko do ruky a pomalu jdu ke svýmu autu. Volim jinou trasu. Kolem parkoviště a vchodů do paneláků. Když jdu kolem další bytovky, slyšet buchnutí okna někde výš. Kousek poběhnu a za rohem u malé budovy trafostanice si obléknu alespoň to triko. Svěžím krokem dojdu k autu. Uvnitř vozu cítim jak mi o závod tluče srdíčko a vzrušenim chytam dech. Vyrážím na zbytek cesty.
Pořád takhle polonahá přijedu a zaparkuju na svým sídlišti. Nic víc si neoblíkam a jdu domů takhle. A ještě s malým okruhem přes prolézačky. Uvnitř vchodu, na schodech si triko svléknu a dokončim své nahocení až domů.