Schůzky - někdy jde o život

Nebudu tady psát, jak se mě někdo pokoušel zabít, zneuctít atd. To se mi naštěstí ještě nestalo. Bohužel ani nebudu fňukat, že by někdo slíbil schůzku a poté bez omluvy nepřišel. Ťukám na dřevo, ale zatím se mi to nestalo.

Spíš bych chtěla popsat jeden zážitek, ze kterého jsem byla docela vyvedená z míry a trvalo mi pár dní, než jsem ho vypustila z hlavy. Psala jsem si tady s jedním mladším mužem, o kterém jsem věděla, že má zdravotní problémy. Kolísal mu tlak, občas se mu podařilo omdlít. Nebudu popisovat, co mu je, ale bohužel to není jen nějaká banalita. Psaní bylo fajn, tak jsem se s ním sešla.

Seděli jsme u vody, povídali si a on si dělal srandu z toho, že kdyby omdlel, ať si z toho nic nedělám. Bylo to fajn, byl upovídaný, proběhlo nějaké líbání, chemie byla.

Na druhou schůzku jsem to vzala přes jeho vesnici, naložila ho do auta a jeli jsme do přírody. Všechno bylo fajn, líbání, osahávačka…možná to bylo až moc intenzivní, protože se rychle udělal. Ale to bych neřešila. Jenže pak zbledl a já viděla, že to není dobrý. Skočil mu tlak, udělalo se mu dost zle. Nevěděla jsem, co mám dělat. Naštěstí jsem měla pití, tak se trochu napil. Hlavou mi běželo, co když zkolabuje a já budu muset někoho zavolat. Když se trošku vzpamatoval, chtěl odvést domů. Vypadal hrozně. Já z toho byla docela vyklepaná. Vyděsilo mě, že bych mu neuměla pomoct. Chudák mi pak psal, moc se omlouval za trapas. Pro mě to trapas nebyl, bylo mi ho líto. Ale setkání bych už opakovat nechtěla, protože tohle nechceš znovu zažít.

I takhle může probíhat seznamování. Naštěstí je to jen jeden takový zážitek. Zažili jste něco podobného?