Proč mám ráda chytré lidi

Rozhodla jsem se jako první text mého blogu sepsat takovou snůšku keců o orgánu, který je pro mě u člověka nejdůležitější ze všech. On sám je skrytý a nikdo z nás ho nevytasí napřímo jako péro z kalhot nebo kundičku při roztažení nohou. Taky nevypadá nijak vábně, je to takový lesklý růžový sulc o dvou půlkách a jediný, kdo by měl fakt velký zájem ho vidět, by byla nějaká hladová zombie. Jenže tam je velké riziko, že už vám ho nevrátí, tak moc byste pro ni byli k sežrání.

Mozek je takový vrchní velitel ozbrojených sil vašeho těla. Určuje, jak co vnímáte, vyhodnocujete, kam a na koho se díváte, co si o něm představujete, kam ho umístíte na indexu atraktivity. Taky je databankou vašich vzpomínek, zážitků, věcí naučených i bujarých fantazií, strachů, radostí, kreativity a vědomostí. Základnou vašich sexuálních preferencí, orientace i genderu, domovem vaší empatie, sociálního cítění a přirozené inteligence. Někde tam spokojeně hnízdí i váš smysl pro humor. A zatímco endokrinní soustava rozhoduje, kdy se vám postaví a kdy vám zvlhne a taky z koho a na jak dlouho, jestli to bude jenom sex a nebo i láska, hlava už pracuje na účinné balící strategii.

Mozek umí být i pěkná svině a to hlavně v okamžicích, kdy iracionalita přepere racio a začne nám šeptat jazykem naší matky nebo otce, že jsme moc nebo moc málo, že na to nemáme, měli bychom to zabalit a odcválat v prachu do západu slunce. Dobré je, že na tomhle se dá pracovat. Blbé, že občas nejsme tak daleko, jak jsme chtěli už být. Ale nevadí! Je důležité umět pojmenovat svou temnou stranu Síly a když to má jméno, někdy i tvar, dá se už něco podniknout. Nikdo není dokonalý a to ani ten se zdánlivě dokonalým tělem, protože dokonalost je nuda a hlavně neexistuje. Což je dobře, aspoň já to tak beru.

Vždycky mě totiž bavilo zkoumat a zjišťovat, co je v lidech. Ne jejich těla. Jejich osobnosti, pokud teda nejsou patologické a nebezpečné, protože nejsem úplně fanynka true crime. Jejich vědomosti, postřehy a smysl pro humor. Všechno tohle se mění a i když tělo ztrácí pružnost a přibývají vrásky, u těch chytrých, kteří se sebou chtějí něco dělat a ne jen přešlapávat na místě, osobnost zraje. Tu kravinu, co člověk udělal ve dvaceti, už ve čtyřiceti nezopakuje, ale blbě se zamilovat dokáže i sedmdesátník. Holka, která před třicítkou ráda navštěvovala swingers, si v pětatřiceti užívá výlety s rodinou. Na co sexy tělo, když v hlavě sice mozek je, ale chcípá nudou? Ano, část života prošukáme, ale tu větší stejně prožijeme. Tak je lepší si to odbýt bok po boku s někým, kdo nemá v hlavě průvan. A samozřejmě i perfektně ví, jak na nás v posteli, protože vnímá a pamatuje si. Zkrátka - používá krom toho, co má mezi nohama, i mozek.