Nenasytná zvědavost

Po přečtení jednoho blogu mi moje nenasytná zvědavost nedala a přidala jsem se na jisté sociální platformě do jisté skupiny žen, které si vyměňují zkušenosti s muži z internetových seznamek.

Byla jsem krajně v šoku. Skutečný přínos skupiny vidím tak možná ve zjištění, že onen či tamtem muž se schází s vícero ženami. Ale jinak ta slepičárna stojí vážně jen za zasmání při ranní kávě.

Co mě pobavilo, byly reakce žen, když se některá zmíní, že je na amatérech. Či nedej bože, přidá recenzi chlapa z am. A co jsi čekala? Že tam najdeš prince na bílém koni? A podobné povýšenecké kecy.

Kdysi jsem to zkusila. Udělat si profily na obyčejných seznamkách, jelikož jsem tady toho měla plné zuby. Týden. Byl to přesně týden, co jsem se vrátila tady. Byli tam ti samí chlapi. Posílali dickpicky úplně stejně, jako tady. Akorát tady je to všechno takové upřímnější, syrovější a víc přímočaré. Chlapi se v pravém světle ukážou téměř ihned. Po době strávené zde, už mám přesně stanovené pravidla, s kým se chci nebo nechci bavit.

Ženy se tam hodně rozčilují nad touhle stránkou. Pohoršují. Soudí ty, které tady mají profily. Já zastávám názor, že to není o stránkách nebo platformě či sociální síti. Je to o lidech. Jak je člověk hovado, bude hovado pořád a stále. Tady bude ovšem větší a dřív se ukáže. Což vnímám jako výhodu. A z nějakého mi neznámého důvodu, tady stále jsem a stále tady chodím. Ne, že bych čekala na toho prince v bílém autě. Baví mě to tady.

Ale všechno je to o zvyku.