Slepota

Jsem po výměně obou čoček v oku. Pokud to někoho zajímá technicky (průběh, zákrok, rekonvalescence a podobně), napište mi zprávu. Brýle jsem nosil od dvou let, takže motivace pro mě byla jasná. Zbavit se jich navždy a plnohodnotně. Na vhodný termín jsem si počkal půl roku, ale psát chci o něčem jiném.

Statisticky se nepovede každá desátá plastická operace. Značná část samozřejmě padá na neodhadnutí operatéra a požadavků klienta (zkušenej chirurg spoustu požadavků odmítne). Co se však týká očí a tohohle zákroku, statisticky jeden ze dvoutisíc pacientů oslepne. S tím je potřeba dopředu počítat. A tak si říkám, jak bych se cítil slepý, a jak bych pak vnímal ženy.

Nejdřív je potřeba si ujasnit, co vše pro mě vzhled ženy znamená. Do zraku, do chrupu a do bot má za mě smysl investovat (a do knih). A podle jedné sestřičky od mého bývalého zubaře i do žen, možná :-D Jelikož mě už zajímají jen vážné vztahy, tak postoj konkrétní ženy ke svému tělu, je pro mě zásadní. V prvním bodě se odfiltrují kuřačky, ve druhém bodě ženy se špatným postojem k jídlu, ve třetím ty s averzí k pohybu. A tím bych vlastně mohl skončit. Protože ty, co tím sítem projdou, mají i zdravé sebevědomí, inteligenci a většinou smysl pro humor a spoustu dalších pozitivních vlastností. Dlouhodobě se hýbat, totiž vyžaduje motivaci, ambice, disciplínu a pokud chceme mít i nějaké lepší výsledky, tak je zapotřebí kreativita a schopnost zvládat držkopády.

Minulé úterý jsem byl ještě v práci a dělal si na téma slepoty brutální vtípky (jo, fakt mi není nic svatý). Ve středu jedno oko, ve čtvrtek druhý oko, v pátek na kontrole se zjistilo, že to druhý se bude muset dělat podruhý. Takže v úterý třetí zákrok a včera opět kontrola. Teď už jen podrážděný oční nervy a rekonvalescence. A teď se zamyslím, jaký by byl můj vztah k ženám po tom, co bych oslepl a nějak se s tím vyrovnal.

Nepsal bych už blogy. Leda by za mě psala nějaká žena, nicméně mám v hlavě živý obraz z filmu "Misery nesmí zemřít", takže raději ne. Protože jsem magor a celé by se to tím pouze prohloubilo, tak bych šel po čichu a pokud by mi nějaká žena voněla, tak bych jí požádal, zda mi může zkontrolovat hůlku, protože mám pocit, že jsem tu na Žižkově do něčeho šťouchl a nevoní to :-D Opět se tím vyřaděj kuřačky, ženy s žaludkem na vodě a ty co mají problémy se ohnout. Navíc taková žena bude muset mít brutální smysl pro humor, takže by byla velká šance, že ustojí magora jako jsem já. Možná by i nakonec ten blog sepsala.

Jen tam miláčku nepiš, jaký jsi u toho měla pocity, protože chci, aby bylo jasný, že ten blog jsem psal já a ne ty :-D